Povídky od Mizu

 "Miro!"křikne zděšeně Mizu zatímco klečí na zemi a má Ameinu hlavu na stehnech. Mira se tam vřítí o chvíli později i s Kazumim a Arisuem.

"Riuia."vydechne Mira a skloní se u Ame. Aki s Mizu se zvednou a vylítnou ven. Zavolají na pegase a vyhoupnou se jim na hřbet.

"Zaneste nás k Riuie."špitnou a pegasové jsou okamžitě ve vzduchu.

"Holky stůjte!"vyběhne ven Kazumi, ale ani jedna nereaguje a řítí se k malé vesničce v lese. Už zdálky vidí, že ji pohlcují plameny. Přistanou nedaleko.

"Mizu, Aki!!!"zaslechnou volání Moriho. Otočí se k němu.

"Nesmíte jim pomáhat, jinak dopadnete stejně jako Ame. Ta vesnice je prokletá. Kdo jí pomůže bude s ní spjat osudem."vydechne.

"No právě proto musíme."zavrčí Mizu a vydá se k vesnici. Mori se nechápavě podívá po Aki.

"Teď jsi to řekl. Ame je s ní spjata osudem, ta vesnice je v plamenech a Ame tím pádem v ohrožení života."řekne a rozběhne se za Mizu. Mori vytřeští oči. Tohle mu nedošlo.

"Mizu ale i tak nemůžeme se do toho vrhnou po hlavě. Přemýšlej přece. Pokud to uděláme tak dřív než uhasíme celou vesnici zemřeme na následky prokletí. Musíme něco vymyslet."zarazí ji Aki když ji doběhne. Mizu se tváří, že o tom ví až moc dobře.

"Tak prozatím pomoc vesničanům a mezitím vymyslet co s vesnicí? Jinak ti elfové uhoří."podívá se na ni s pevný výrazem ve tváři. Na to Aki jenom kývne a obě kolem sebe udělají ochranný obal, který přesně obkresluje jejich tělo. Mizu z vody a Aki ze vzduchu, poté se už obě vrhají do plamenů vytáhnout uvízlé vesničany.

"A co teď?"zeptá se jich Mori, když Aki z plamenů vytáhne posledního vzlykajícího elfa, kterého okamžitě jeho matka přitiskne k sobě. Dívky se po sobě bezmocně podívají.

"Natsu."řekne znenadání Mizu. Mori s Aki se po ní podívají jako po idiotovi, ale to už Mizu vběhne do plamenů a křičí Natsuovo jméno.

"Copak Mizu?"objeví se kousek za ní.

"Uhas to! Prosím."požádá ho. Natsu se rozhlédne kolem a v očích se mu objeví předstíraný děs.

"Já to nebyl."podívá se na Mizu s žádoucím pohledem. Mizu si ho přeměřila pohledem, a i když mu nevěřila kývla.

"Ale uhasit to zvládneš ne?"zeptá se pevně, odhodlána udělat vše pro záchranu Ame. Natsu nevypadal zrovna dvakrát nadšeně, že by měl kazit plány prvního strážce ohně, který se takto chtěl zbavit Ame, ale rozhodnul se, že to uhasí. Pak mu to nějak vysvětlí, i když ho nejspíš nebude chtít poslouchat a jen na něj bude řvát. S nádechem zavře oči a uhasí vše do posledního plamínku.

"Hotovo."podívá se na Mizu, která se tváří všelijak.

"Děkuji."řekne a jde zpět ke své kamarádce, Morimu a vesničanům. "Ale uvědom si prosím, že teď je prokletí téhle vesnice i na tobě."dodá s pohledem přes rameno.

"Už vám neublíží. Ani on ani Harumi. Šli by sami proti sobě. Vím, že se vám nejspíš nelíbí, že vám pomohl někdo kdo za prokletí vaší vesnice může, ale teď jste v bezpečí a Ame taky."podívá se na vyděšené vesničany a bez dalšího slova jde ke svému pegasovi. Vyhoupne se mu na hřbet a nečeká ani na Aki, která ale nemá velké potíže ji dohnat.

"Nechtěl po tobě nic?"zeptá se potichu a dívá se před sebe.

"Myslíš Natsua? Ne nechtěl. Nejspíš se snaží dostat si mě na svou stranu, abych mu věřila, že není zlí."hlesne Mizu bez zájmu a obě přistanou u domu a co nejrychleji, ovšem aby se nezabily, doběhnou k Ame do pokoje. Leží v posteli, v obličeji má už tu správnou barvu, krev nikde a co je hlavní, dýchá.

"Nebojte se je v pořádku teď už jen musíme počkat, až se probere. Jak se vám povedlo Riuiu zachránit bez toho, aniž byste udělaly stejnou blbost jako Ame?"dojde do pokoje Mira, nejspíš, aby svou svěřenkyni zkontroloval. Mizu jen něco zamumlá a jde do svého pokoje, kde na ní z postele koukají tři páry očí. Jedny patří malé lištičce Kane, druhý neposednému vlčeti Kushimu a ten poslední právě vylíhlému temně modrému dráčeti, které zatím nemá jméno.

"Mizu nějak přemluvila Natsua, aby ten oheň uhasil. Teď už se nemusíš tak moc strachovat Miro. Díky tomu, že Natsu zachránil vesnici a tudíž je teď také prokletý, už Ame bude v bezpečí, alespoň pokud jde o vesnici. Harumi ani Natsu se nemůžou pokoušet ji zničit bez toho, aniž by při tom zabili i Natsua."řekne s úsměvem Aki a naposledy se podívá po spící Ame. Potom také odejde k sobě, kde se natáhne na postel s malým orlem, psíkem a ještěrkou.

Ame se probudila pozdě v  noci s bolící hlavou. S obtížemi se zvedla a co nejtišeji to šlo, šla dolů do kuchyně pro trošku vody. Vypila ji najednou a vrátila se zpátky, kde na ni čekaly její dvě kamarádky.

"Jsi v pořádku?"zeptaly se svorně. Ame s úsměvem kývla a posadila se mezi ně na svou postel. Aki najednou odešla a tak se Ame obrátila na Mizu.

"Jak jste to udělaly?"zeptá se prostě. Mizu se chvíli nemá k odpovědi, než se na ni s povzdechem podívá.

"No víš pomohl nám Natsu. Podařilo se mi ho přesvědčit, ať uhasí oheň, který pomalu vesnici požíral a ničil. Nikomu s vesničanů se nic nestalo nemusíš mít strach."odpoví potichu a v očích se jí zračí výraz prosby, ať se Ame na nic neptá. Ta jenom kývne a podívá se na dráčka, který se Mizu obmotal kolem ramene.

"Už jsi ho pojmenovala?"zeptá se aby konverzace nestála. Normálně jsou upovídané až hrůza, ale teď ani jedna z nich neví co říct. Mizu zavrtí hlavou a pohlédne do drakových hlubokých stříbrných očí.

"Nic mě zatím nenapadlo."řekne na vysvětlenou.

"Tak přemýšlej. Buď něco s modrou a nebo stříbrnou. Nebo to zkomol dohromady."poradí jí Ame.

"Tak modrá je ao stříbrná gin. Aogin, Aogi, Gio, Agio, hmmm..."začne vyslovovat všechno možné.

"Nebo jednoduše Silver."navrhne Aki, která je už chvilku pozorovala u dveří.

"Nebo."zasměje se Mizu a je jasné, že drak má jméno. Aki se posadí zpět k nim a podá Ame malý váček z jemné látky. Ame si ho vezme a nechápavě se podívá dovnitř na plno motýlích kukel.

"To ti posílá Mori. Říkal, že by se ti mohly líbit. I když spíš až se vyklubají což by nemělo trvat moc dlouho. Máš si je pověsit na strom do toho pokoje kde máš motýli."řekne Aki na vysvětlenou a obě s Mizu sledují jak se Ame šťastně dívá na kukly a jde je pověsit mezi ostatní své motýli. Ti začnou zvědavě poletovat kolem ní, když kukly věší za háčky na stromy.

"Asi to bude nějaký speciální druh."nadhodí Mizu, když sleduje zvláštní barvu kukel, která se přizpůsobila svému okolí.

"Pravděpodobně."kývne Aki a Ame se rozpustile usměje. Je vidět, že je jí už dobře a nálada se jí zlepšuje. No jako by se její nálada nezlepšila pokaždé, když slyšela o Morim, byla v přítomnosti motýlů nebo u Mizu s Aki. Jak by se to dalo říct. Ty tři prostě nemohli mít spolu špatnou náladu, pokud nenastane nějaká podivná událost, která by jim všem náladu zkazila.

"Nechci nic říkat, ale za pár hodin jdeme do školy. Jste si jisté, že vstaneme?"podívá se Aki na mobil a ukáže holkám čas 04:55.

"No ty rozhodně nevstaneš."uzemní ji svorně a pak se rozesmějí. Aki se u toho nasupeně nafoukne, ale směje se taky.

"Hele ale říká se, že pokud do tří neusneš tak nemá cenu chodit spát."dosměje se Ame.

"Tak máme na výběr ze dvou možností. Jít spát teď a nebo potom ve škole."nadhodí Mizu dvě možnosti.

"Já jsem stoprocentně pro tu druhou."dodá a čeká co bude. Aki ledabyle pokrčí rameny a Ame nakonec také.

"Mě je to jedno já spát ve škole nebudu, ale padnu za vlast jen co dojdeme domů."vysvětlí. Nakonec zůstanou vzhůru a kolem půl osmé sejdou na snídani, která jim dodá něco málo energie.

"První hodinu máme dějepis, tam se spát moc nedá."zamumlá Mizu, když si sednou na svá místa.

"To ne pak matika tam to kvůli našemu "panu třídnímu" taky nejde, ale potom je japonština tam se prospíte krom toho dneska je dvouhodinovka hudebky, takže v pohodě. Vy nezameškáte moc zápisů a já to nebudu muset psát třikrát."usměje se Ame a potom už dává pozor. Den jim uteče poměrně rychle a už jdou domů, kde je čekají domácí úkoly, trénink a na Ame její nový motýlí přátelé. Nakonec to ale všechno dopadne úplně jinak.

"Aki počkej!"zaslechnou naléhavý hlas Minamiho. Zastaví se a podívají na kluka, který se Aki tolik líbí a podle kterého dokonce pojmenovala svou ještěrku. Aki dá hlavu na stranu a tázavě si ho prohlédne.

"No víš já jsem se tě chtěl zeptat jestli bys nešla někam ven."vysype ze sebe rekordní rychlostí.

"Aha."hlesne Aki a otočí se k odchodu. Mizu, Ame i Minami se za ní nechápavě dívají, než se ostře otočí.

"Počkat, počkat... Co jsi to říkal?"vyhrkne těsně u Minamiho.

"Jestli bys nešla ven."zopakuje. Akiin obličej se rozzáří a kývne zatímco Mizu se směje a Ame pobaveně kroutí hlavou.

"Tak si to užijte."mávnou na ně a jdou domů bez Aki. Jen co vejdou překvapí je Midori, jedna z Ameiných víl.

"Amehime-sama čeká na vás ten urostlý elf Mori. Zdravím Mizuhime-sama."pokloní se a ukazuje při tom na dvůr. Opravdu tam stojí Mori a sleduje oblohu. Ame se podlomí kolena jak se na něj zasněně kouká a Mizu ji musí chytnou než se poroučí k zemi.

"Copak Mori?"zeptá se elfa, který na ni stočí pohled a potom na Ame, která se zázračně vzpamatuje.

"Přišel jsem se podívat jestli je Ame v pořádku a pozvat ji na procházku."objasní svou přítomnost. Ame hned horlivě přikývne a Mizu hodí svou tašku do školy.

"Neboj za chvíli jsem zpět, abys tu nebyla sama. Jen zkontroluji moji milovanou vesnici, kterou mám ochraňovat."řekne a co nejrychleji aby je Mizu nezarazila jsou pryč. Ta s povzdechem odnese všechny tři tašky, protože jí zprvu vrazila svou tašku i Aki, do pokojů a hned jak se převleče ze školní uniformy vypadne ven do světa lidí a obhlídku města. Moc dlouho ji to nebaví a na cestě zpět domů narazí na malého vlka.

"Ahojky. Nepatříš tak náhodou Natsuovi?"zeptá se ho. Vlk knikne a skočí ji do náruče. Mizu ho probodne nedůvěřivým pohledem.

"Neposílá tě abys mě špehoval, že ne?"zeptá se zamračeně, ale nevinný výraz v jeho očí ji utvrdí v tom, že ne. S úsměvem ho tedy vezme domů a v pokoji ho vypustí ke Kushimu, Kane a nováčkovi Silvrovi. Všichni začnou dovádět a Mizu je chvíli jen s úsměvem pozoruje než se vrhne na úkoly. Vyruší ji až příchozí holky, které přišli spolu asi tak o čtyři hodiny později. Mizu zjistí, že místo úkolů čmárala do sšitu obrys vlka a taky že je už půl deváté.

"Hej kdo je tohle?"ukáže Ame na vlka ležícího schouleného v klubíčku.

"To je Yami. Vlk Natsua."