Povídky od Mizu

 „Mizu počkej!“křikla udýchaně Ame, protože jejich kamarádka rázně pochodovala dál. Mizu se zastavila a s uslzenýma očima se otočila.

„Proč to musí být takový nehorázný idiot? Dělá, jakoby se nic nestalo, a přitom se toho stalo víc než dost.“vzlykne.

„To bude dobrý. Uvidíš. Uvědomí si to.“uklidňuje ji Ame.

„Jo jasně. Už to vidím.“zavrčí.

„Skus tomu věřit.“přidá se k Ame, Aki. Mizu se zamračí, ale mlčí. Dojdou do jejich nového domova, kde na ně hned spustí Aoshi.

„Co tu děláte? Škola vám teprve začala.“

„Aoshi prosíme buď potichu. Nemám náladu tě poslouchat.“odbude ho Mizu.

„No tak to řekněte nám.“objeví se v místnosti Kazumi a Arisu. Mizu sklopí pohled.

„Mizu utekla ze školy. Objevil se tam Natsu.“vysvětlí Ame. Arisu zbystří a začne si Mizu prohlížet.

„Nic mi není.“zavrčí, když si jeho pohledu všimne.

„Když už mluvíme o tom, kdo se kde objevil, tak tady byl jeden elf. Jmenoval se myslím Mori a hledal tu tebe Ame.“vzpomene si Kazumi. Ame se na něho podívá s jiskřičkami v očích.

„Mori byl tady? Kdy? Proč? Kam šel?“vychrlí ze sebe takovou rychlostí, že Kazumi jen překvapeně zamrká.

„Já nevím je to tak půl hodiny zpět. Proč se mě neptej, neřekl mi to a šel zpět k lesu.“odpoví jí. Ame se vydá směr, kterým ukázal, ale ruce Aki a Mizu jí zastaví.

„Ty nikam nejdeš. Zabloudíš a co pak?“zamítne jí její záměry Aki.

„Ale, ale…“namítá Ame, jen neví co.

„Žádné ale. Zajdeme ti pro něho. Aspoň se mi třeba zlepší nálada.“přeruší ji Mizu.

„Kushi!“zavolá pak. Okamžitě k ní přiběhne její vlk.

„Půjdeme hledat elfy, ano?“podrbe ho mezi ušima. Kushi s představou malých skřítků, které bude moct zakousnout a donést Mizu nadšeně zavrtí ocasem.

„Sesuru jdeš taky?“zeptá se Aki svého tibetského teriéra, který doběhl za nimi společně s Ameinou fenou Dafné. Sesuru štěkne na souhlas.

„Ame zůstaň tady. Nehodlám tě nahánět někde po lese jako tenkrát.“otočí se Aki na kamarádku, která nasupeně kývne.

„Tak my jdeme.“rozloučí se a vyrazí k lesu. Jdou od vesnice k vesnici.

„Prosím tě, je v téhle vesnici elf jménem Mori?“zastaví první elfku, která jde kolem nich. Má dlouhé světle modré vlasy a tmavě modré oči. Vlasy má polovičně stažené stuhou a v nich jí tkví nádherná zlatá spona. Na zádech má luk a toulec se šípy.

„Samozřejmě. Chcete k němu zavést?“zeptá se mile. Holky přikývnou. Prochází mezi různými elfy, kteří si nově příchozí se zájmem prohlížejí. Ví moc dobře kdo to je.

„Mori máš tu návštěvu.“zastaví se u jedněch dřevěných dveří. Zevnitř vyleze Mori. Podívá se na holky a usměje se.

„Vy jste kamarádky Ame?“

 „Ano. Já jsem Mizu.“představí se.

„Já Aki.“následuje jejího příkladu.

„Já jsem Mori, ale to asi víte.“

„Ano víme. Kazumi nám říkal, že jsi hledal Ame, a tak jsme pro tebe přišli. Jakmile se o tobě dozvěděla, hned tě chtěla jít hledat.“vysvětlí Aki. Mori kývne. Nechápe sice, proč nepřišla sama, ale neptá se.

„Suiren půjdu s nimi. Kdyby mě někdo hledat, tak nevím kdy dojdu. Přinejhorším pro mě pošlete Shito.“otočí se na modro vlasou elfku. Ta kývne.

„Tak jdeme.“otočí se zpět k holkám a společně se rozejdou zpět. Tentokrát jim to netrvá tak dlouho, protože už ví, kam mají jít. Kushi jde sklesle vedle Mizuiné nohy. Nemohl nahánět žádné trpaslíky ani skřítky. Elfové jsou na něho přece jenom moc velcí. Je to ještě vlče. Dojdou za zábavného hovoru.

„Mori.“usměje se Ame, která stepuje na dvorku.

„Ahoj.“opětuje jí úsměv. Ame se div nepromění v kaluž vody.

„Co jsi potřeboval?“zeptá se Ame asi po pěti minutách ticha.

„No chtěl jsem tě pozvat na prohlídku lesa.“ Ame se nadechuje k odpovědi, ale Mizu ji předběhne.

„To není dobrý nápad.“

„Přesně. Co kdybychom my vzali na obhlídku lidského světa?“přidá se Aki. Mori chvíli tiká pohledem mezi Aki s Mizu a Ame. Pak vesele kývne.

„Nakonec proč ne? Může to být zábava.“ Ame jenom stojí s otevřenou pusou jako ryba na suchu.

„Tak pojď Ame.“chytnou ji za ruku a táhnou k východu. Aki ještě skočí za Kazumim, aby věděli, kam jdou. Po chvíli už stojí na ulici a míří do centra.

„Ame víš kde je kavárna Kokumotsu?“zeptá se jí Mizu. Ame kývne.

„Tak fajn. Počkáme tam na vás. Ukaž Morimu město a pak dojděte.“rozloučí se a už je i s Aki pryč. Ame chvíli stojí s pohledem přilepeným na místo, kde ještě před chvílí stály.

„No tak teda ti to tu ukážu.“dostane ze sebe krkolomnou větu. Mori ji chytne za ruku a Ame je rudá snad až po konečky prstů na nohách. Pomalu se rozejde. Čím víc toho s Morim projde, tím je klidnější a uvolněnější. Dokonce se ani neztrácí.

„Co to je?“zeptá se Mori asi po hodině s prstem nataženým na starý antikvariát.

„Antikvariát. Najdeš tam staré knížky.“vysvětlí mu.

„Můžeme tam jít?“rozzáří se Mori.

„Ale holky už čekají dlouho.“zapochybuje Ame.

„Hmm, kde je ta kavárna?“zeptá se. Ame mu vysvětlí cestu.

„Tak jdi napřed a omluv se holkám. Já za chvíli dojdu.“nadhodí. Ame po chvíli nejistě kývne.

„Buď opatrný.“požádá ho.

„Neboj.“usměje se Mori a zkontroluje, jestli mu nejdou vidět uši. Rozloučí se a každý zamíří jiným směrem. Mori je knížkami tak fascinovaný, že tam stráví bez mála tři hodiny. Když si to uvědomí, rychle vyběhne ke kavárně. Když tam dojde Ame nikde.

„Kde je Ame?“podiví se.

„Ona není s tebou?“vyděsí se holky.

„Ne. Rozdělili jsme se asi pře třemi hodinami.“zavrtí hlavou.

„Tak to asi máme problém. Jak jsi ji mohl nechat uprostřed města samotnou?“řekne zděšeně Mizu.

„Proč bych nemohl?“nechápe to Mori.

„Amein orientační smysl je zamrzlý pod bodem mrazu.“vysvětlí mu Mizu.

„Proč si myslíš, že se sama motala v lese?“zeptá se Aki. Morimu se oči rozšíří hrůzou a pochopením.

„A sakra.“hlesne. Všichni se zvednou a zamíří ji hledat. Naštěstí sebou mají i Sesurua a Kushiho.