Povídky od Mizu

 „Ame co se stalo?“vyzvídaly hned co Ame došla do svého pokoje, kde na ni čekaly.

„Nic.“zapřela to Ame. Byla naštvaná, že jí Mira vynadal. Vždyť je to její věc komu pomůže a komu ne. Je to její věc jestli svůj osud ponechá ve svých rukou nebo ho nechá na někom jiném. Je to její věc a Mira jí do toho nemá co kecat. Ví, že má jenom strach, ale vadilo jí to.

„Ame!“zamračila se Aki. Ame jim s povzdechem vyklopila, co se vlastně stalo.

„No jo. To si celá ty. Nikdy nic nepromyslíš a přitom jsi ve škole jedna z nejlepších.“zamračí se Mizu. Ame skloní hlavu.

„Neboj Ame. Elfové dokážou pečovat o vzácnosti, které dostanou. A tohle se do toho rozhodně počítá.“zaslechnou ode dveří Arisua. Následně odejde a nechá je tam samotné.

„Jdeme spát. Už je pozdě.“přeruší Mizu ticho, které po Arisuově odchodě nastalo. Ame s Aki nic neříkají. Aki odejde následována Mizu a Ame se natáhne na postel. Ví, že se bude muset Mirovi omluvit. Chtěla jen pomoct a díky tomu se dostala do problémů. Zavře oči a spí.

„Ame co jsi dělala?“vyjede na ni Mira sotva se zavřou dveře.

„Nic.“odsekne. Nechápe, co udělala špatně.

„Jak nic? Pokud ti nezáleží na tvém životě tak dobrá, ale co životy Aki a Mizu? Chápeš, že pokud zemřeš ty tak ony dvě jen s těží přežijí? Strážci nemohou žít jeden bez druhého. Jsou na sobě závislí. Tím co jsi udělala jsi dostala do problémů nejen sebe, ale i holky.“ Se slzami v očích se probudí. Nespala ani dvě hodiny, ale usnout už se neopovážila. Nechtěla znovu slyšet Mirův vyčítavý tón. Zvedla se a zamířila dolů. Chtěla se Mirovi omluvit, ale ten tam nebyl.

„Co tu děláte Amehime-sama?“ozval se za ní hlas Haiira.

„Hledám Miru. Neviděl si ho?“

„Omlouvám se, ale Miraoji-sama se vrátí až zítra. Hned po té co se s vámi pohádal, odešel.“vysvětlí Haiiro.

„Aha. Tak já zase jdu.“sklonila provinile hlavu a odešla zpět do pokoje. Do rána nezahmouřila oko.

„Mizuhime-sama je ráno. Prosím vstaňte, nachystejte si věci do školy a následně se i s nimi dostavte dolů do jídelny.“vzbudil Aoshi Mizu a odletěl z jejího pokoje. Mizu zasténala a přehodila si peřinu přes hlavu.

„Vždyť je neděle!“zavolala.

„Omlouvám se, že vás zklamu, ale tady u nás čas běží jinak. Ano tady je neděle, ale ve vašem světě je pondělí. Dokonce jste i zaspala tak vás prosím už konečně vylezte z postele a pojďte se nasnídat.“zavolá na ni Aoshi zpět. Z chodby se ozve zívnutí Ame. Mizu se vykutálí z postele a převleče se do uniformy, kterou najde ve skříni. Vyleze za Ame a obě nakouknou k Aki.

„Akihime-sama vstávejte. Já vám rozumím, že se vám nechce, ale prosím vás vstávejte.“snaží se Shiro.

„Takhle to nepůjde, Shiro.“zarazí ji Ame. Mizu se pro smích nezmůže na slovo a válí se po zemi.

„A co mám teda dělat?“přelétne k nim.

„Mizu si s tím nějak poradí.“uklidňuje ji Ame pobaveně. Mizu v tu chvíli smích přejde a vyděšeně se podívá nahoru na svou kamarádku.

„Jak jako, že si s tím poradím?“

„Ty to zvládneš. Máš v tom praxi.“směje se Ame. Mizuin zděšený výraz stojí za to. Pomalu vstane a přejde ke své spící kamarádce.

„Aki vstávej.“zkusí to po dobrém. Ví, že tohle jí neprojde, ale buzení Aki je horor zvlášť když se Aki nechce a ještě se má jít do školy. Mizu z ní stáhne peřinu, ale ona vesele spí dál jako by si nevšimla ztráty předmětu, co ležel na ní.

„Aki já tě prosím nenuť mě přemýšlet nad tím jak tě vzbudit.“požádá ji. Ovšem marně. Aki ji neslyší. Spí.

„Aki!“propadá Mizu panice. Opravdu se jí nechce dělat nic náročného a Ame smějící se u dveří do pokoje jí v přemýšlení moc nepomáhá.

„Minami…“začne Mizu s novou taktikou. Jakmile Aki zaslechne to jméno, vyletí z postele jako by už dlouho nespala.

„Minami? Kde? Proč? Jak?“vyhrkne ze sebe a Mizu se začne smát. Takovouhle reakci nečekala. Dojde ke dveřím a jde dolů na snídani.

„Nic s Minamim. Jen jsem tě potřebovala vylákat z postele.“zavolá na Aki z bezpečné vzdálenosti. Když Aki následně došla s Ame na snídani byla dost nabručená. Snídaně už ležela na stole a tak se bez starostí nasnídaly a Kazumi s Arisuem je vyprovodili.

„Kde je Mira?“zeptá se Ame ve dveřích z domu.

„No není mu zrovna nejlíp. Hrozně ho bolí hlava.“prozradí Kazumi. Arisu se jen zasměje a vyžene je na cestu.

„Hmmm co asi dělal?“přemýšlí Mizu.

„Tak to netuším.“zavrtí hlavou Aki. Ame zaraženě mlčí. Je jí líto, jak se s ním včera pohádala a teď mu není dobře.

„Hlavu vzhůru Ame. Jsme ve škole.“poplácá ji Aki po zádech.

„Ano to je moc povzbuzující.“směje se Mizu.

„Tak co no. Nic lepšího mě nenapadlo.“brání se Aki. Ame se zlepší nálada a všechny dojdou do třídy. Těsně před zvoněním se plno lidí shromáždí u oken.

„Podívejte se.“

„Páni ti jsou nádherní.“

„Co tu dělají?“

„A patří někomu?“začali si šuškat. Holky se přemístily k oknu a ztuhly. Po cestě si to ke škole mířila liška s ještěrkou na hlavě a nad nimi poletoval havran.

„Bože co tu dělají?“hlesla Ame.

„Tak to netuším, ale radši jdeme pro ně, než si jich všimne školník.“řekne Mizu a rozběhne se k východu. Aki s Ame ji následují.

„Sakra nestihly jsme to.“zděsí se Aki, když vyběhnou před školu a vidí nasupeného školníka, jak si to k nim šine.

„Počkejte, pane školníku.“zavolala s posledních sil Mizu. Školník se otočil.

„Kane, co tu děláš?“pokárala Mizu lišku, která jí skočila do náruče.

„To stejné platí pro tebe Minami. Co tu děláš?“přidala se Aki, které ještěrka vylezla do výstřihu a bezstarostně usnula.

„Kotone ty to stejný.“zamračila se Ame na havrana.

„Ti jsou vaši?“zavrčel školník.

„Ano. Nejspíš utekli z domu. Omlouváme se.“řekla Aki.

„Jděte do třídy a chraň vás pán bůh, jestli se tu budou ještě někdy motat samotní.“vyhrožoval jakoby Aki ani neslyšel. Holky radši bez protestů vyběhli zpět do pátého patra školy, kde měli třídu. Učitel už byl tam a za jejich lavicemi seděli Natsu s Minamim.

„Omlouváme se.“vyhrkla Ame. Učitel mávnul rukou a tak se posadily.

„Za trest provedete nové studenty po škole.“zavrčel. Vadilo mu, že přišli pozdě a ještě víc to, že nové studenty musel řešit ve své hodině. Stejně jako všichni ostatní učitelé si myslí, že jeho předmět je ten nejdůležitější.

„Co tu děláš?“zavrčela Mizu na Natsua. Dostala ho na starosti a tak s ním teď nedobrovolně procházela školu.

„Nemůžu? Harumi mi řekl, že půjdu na tuhle školu.“oznámí jí.

„Harumi? První strážce ohně?“nepřestává vrčet. Natsu kývne. Mizu zrychlila chůzi a už s ním nemluvila. Ame s Aki mezitím prováděli Minamiho. Chtěli jít s Mizu, ale učitel je zarazil.

„Co se tu děje?“zeptaly se Minamiho.

„Já nevím. Natsu mi prostě oznámil, že přestupuje a můj táta řekl, že bych měl jít s ním.“pokrčí rameny.

„Natsu věděl, že na tuhle školu chodíme?“zeptala se podezíravě Ame.

„Asi ne. Když jste vtrhly do třídy tak se tvářil dost překvapeně.“zavrtil hlavou. Mlčky došli, až na opačnou stranu školy kde bloudil Natsu.

„Natsu? Co tu děláš? Kde je Mizu?“podivil se Minami.

„Tam. Naštvala se a utekla.“ukázal z okna. Mizu naštvaně mířila k bráně školy.

„Ty jsi magor. Ať jsi jí řekl cokoliv tak jsi magor!“zařvala na něj Aki a rozběhla se zpět.

„Co jsem udělal?“chytl Natsu Ame za ruku, protože se rozběhla za Aki.

„Ty si to neuvědomuješ co? Nevíš jak Mizu trpí. Nevíš, jak trpěla, když se dozvěděla, že jsi strážce ohně. Ona tě pořád miluje a ty se chováš jako by se nic nedělo.“vyštěkla Ame a vytrhla se mu. Doběhla dolů, kde čekala Aki i s věcmi a vyběhli za Mizu. Natsu ještě chvíli jen stál jako opařený a snažil se pobrat co mu Ame řekla.

„Jdeme do třídy.“probere ho Minami a společně zamíří zpět.