Jdi na obsah Jdi na menu

04-Ztracená rodina

 „Tati myslíš, že jsou v pořádku?“ptá se Minami otce. Zná je jen chvilku, ale už se mu vryli do srdce. Teda hlavně Aki.

„Neboj se. Oni to zvládnou, věř jim.“uklidňuje ho otec, ale sám není taky zrovna klidný.

„Už se vracejí.“vtrhne do stanu Ryumi. Minami i s otcem vyběhnou ven. Vyděsí se, když vidí bezvládnou Ame v náruči Aki.

„Klid je v pořádku. Je jen vyčerpaná.“uklidní je Mizu, která je na pevnině o něco dřív než holky. Převezme Ame a položí ji ve stanu na lehátko, které tam připravili. Chvilku ji pozorují, než se probudí. Pak vyjdou ze stanu s úmyslem jít domů. To jim však znemožní reportéři.

„Co teď?“otočí se Mizu na Yamu.

„Tak to netuším. Tohle je špatný. Pokud vás poznají…“nechá větu vyznít do prázdna. Kolem holek se v tu chvíli sepne záře a ony zmizí. Všichni jsou mimo a nechápou, co se stalo a Minami je smutný, že už Aki odešla. Teda spíš záhadně zmizela.

„Au Ame to je moje ruka.“postěžuje si Mizu ve tmě.

„No tak promiň, ale na mě leží Aki.“ohradí se.

„Já za to nemůžu. Mám nohu někde pod někým.“opáčí Aki.

„Já jsem si říkala co je to tvrdého co mě tlačí do zad.“řekne Mizu.

„Ježíši co jste to proboha dělaly?“zeptá se pobavený hlas Miri když někdo rožne.

„Člověk aby vás pořád z něčeho tahal.“zasměje se Kazumi.

„Hele vy dva co kdybyste jim pomohly se vymotat a až potom se jim smály?“objeví se i Arisu. Potom všichni tři přistoupí k holkám, které teď vypadají jako jedna a opatrně je rozmotají.

„Co se stalo?“zeptá se Ame když se pořádně protáhne. Už jsou zase zpátky ve své podobě.

„Nic zvláštního. Zvládli jste první akci a úspěšně, a když jste řešily problém jak od tam vypadnout tak jsme vás přesunuli sem.“shrne to Arisu.

„Aha. Tak to děkujeme za záchranu, ale měli bychom jít domů. Máma o nás už bude mít strach.“nadhodí Aki.

„Nebude.“řekne Kazumi mírně zaraženě. Holky se na něho nechápavě podívají.

„Zařídili jsme, aby na vás zapomněli. Byli by zbytečně v moc velkém nebezpečí. Měli jsme si s vámi o tom promluvit, ale nebyl čas.“vysvětlí Arisu. Holky se na ně dívají jako by v tu chvíli zapomněly, jak se mluví.

„Co že jste to udělaly?“dostane ze sebe Ame.

„Omlouváme se.“řeknou svorně.

„Nešlo to jinak?“zeptá se Mizu. Kluci jen zavrtí hlavou.

„Vyrovnáte se s tím?“zeptá se Kazumi.

„Co nám zbývá.“pousměje se Aki, ale do smíchu jí rozhodně nebylo. Tušila, že se to možná někdy stane. Buď že je budou muset opustit nebo že se jim něco stane.

„Jděte si odpočinout. Haiiro vám ukáže vaše pokoje. Všechno už je zařízené.“přeruší napjaté ticho Mira. Do místnosti vletěl malý šedý skřítek.

„Hime-sama prosím následujte mě.“oslovil je a otočil se zpět. Holky vyšli z místnosti a vyšly schody nahoru.

„Ty první dveře vedou do pokoje Amehime-sama, ty druhé k Mizuhime-sama a ty poslední patří pokoji Akihime-sama.“ohlásí jim Haiiro poklonil se a odletěl. Holky chvíli váhaly, ale pak přeci jen vstoupily. Aki měla pokoj modrý kromě stropu kde se zračila obloha jaká je venku. V jednom z rohů měla velkou postel a naproti v druhém rohu byl psací stůl s notebookem. Hned vedle dveří stála knihovna se všemi jejími knížkami. Naproti postele byla obrovská šatní skříň. Když otevřela, naskytl se jí pohled na oblečení a boty přesně podle jejího gusta. Kraťase, trička, košile, tepláky, rifle a další a další. Boty byly od prostých žabek až po vysoké kozačky. Na vnitřní straně dveří bylo zrcadlo. Potom si ještě všimla, že vedle jejího stolu leží malá lednička. A v posledním rohu se tyčil nádherný hrací koš s basketbalovým míčem. Z prohlížení jejího pokoje ji vytrhly tiché kroky. Podívala se na zem, kde k ní cupitala zeleno-tyrkysová ještěrka. Bez sebemenších potíží se jí vyškrábala na rameno. Mizu měla pokoj purpuroví. Postel stála v rohu vedle dveří a stejně jako u Aki tam také měla velkou šatní skříň s věcmi podle ní. Měla velký rohový stůl s notebookem na opačné straně než postel. Vedle stolu byla obrovská knihovna a pod stolem taktéž malá lednička. Po chvíli kdy jen nevěřícně stála, se jí něco otřelo o nohu. Zhlédla dolů a setkala se se zlatým pohledem malé lišky. Byla celá černá kromě zlatého proužku na čele. Vzala ji do náruče a málem zavrněla. Lištička měla nádherně příjemnou sametovou srst. Sedla si s ní na postel a začala si hrát. Ame měla pokoj zelený. Stejně jako holky měla velikou postel, stůl s notebookem a skříň. Na posteli leželi dva velcí plyšáci. Slon a žirafa. Ame si všimla ještě jedněch dveří. Otevřela je a ocitla se v místnosti s poletujícími motýli. Ovšem mezi nimi létalo ještě něco většího. Překvapeně dveře opět zavřela a mírně se lekla, když jí na rameni přistál havran.

„Amehime-sama máte jít dolů.“ozvalo se ode dveří. Byla tam malá zelená skřítka.

„Kdo jsi?“

„Já jsem Midori. Ode dneška jste moje Hime.“představí se.

„Těší mě. A co dole?“zeptá se Ame a nechá havrana přeskočit jí na ruku.

„Uvidíte. Mizuhime a Akihime tam jdou také.“řekla Midori a vyletěla z pokoje. Ame vyšla za ní a taktak se vyhnula něčemu rychle letícímu.

„Akihime-sama, Akihime-sama!!!!“letěla do jejího pokoje skřítka.

„Co se děje prosím tě?“smála se Aki, když ji chytla potom, co v jejím pokoji narazila do lustru.

„Omlouvám se Akihime-sama, ale pan Kazumi vám vzkazuje, že se máte dostavit dolů.“vyhrkla zběsile.

„Dobře, dobře. Jak se jmenuješ?“

„Omlouvám se. Já jsem Shiro.“představila se. Aki se usmála a vyšla na chodbu, kde se přidala k Ame a společně čekaly na Mizu. Na její dveře zrovna klepal tyrkysový skřítek.

„Ano?“řekla Mizu. Skřítek vplul dovnitř.

„Těší mě Mizuhime-sama. Já jsem Aoshi. Pan Arisu vás očekává dole.“pronesl tak zdvořile až z toho Mizu běhal mráz po zádech. S povzdechem vzala lišku a došla k holkám. Společně se vydaly dolů.

„Co se děje?“zeptala se Ame jakmile došli ke klukům.

„Chceme vám ukázat váš nový domov.“usmál se Mira. Holky ztuhly. Přece jenom jim bude trvat, než si zvyknou. Prošli celým domem. Viděly kuchyni, jídelnu, obývací pokoj, koupelnu, záchod a plno dalších místností.

„Tak a poslední je zahrada.“řekl Kazumi.

„Jsou tam nějaká zvířata. Mají zvláštní dar? Dalo by se tomu tak říct. Vyberou si sami, u koho chtějí být. Chvilku vydržte.“řekl, ještě než otevřel dveře. Byly tam tři psy a tři pegasové. Všichni zbystřeli a zabodly svůj pohled do nově příchozích. Jako první si usmyslely psy, že se vydají na obhlídku. U Ame se zastavil zlatohnědý místy až černý leomberger, u Aki bílí tibetský teriér a u Mizu bílí vlk. Následovali pegasové. K Aki došel bílí pegas s černou skvrnkou na levém boku, k Ame celý černý s květinami zapletenými v hřívě i ocasu a Mizuin byl celý bílí. Arisu pak Aki a Mizu ještě podal vejce, které leželo kousek opodál.

„Vyklubou se z nich v případě Aki orel a v případě Mizu drak.“řekl, když jim je dával.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

lluvia - Bože můj...

16. 4. 2013 21:26

...já tě miluju...:D :) Strašně se mi to líbí!!! Až to dopíše, tak to bez keců vydáme...:D

Mizu - Re: Bože můj...

16. 4. 2013 21:29

Však já tebe taky miluji :D A žádný vydávání nebude. Nehodlám se ztrapnit před všema kdo by si to přečetl jako knižní vydání. Tady to můžou brát jako poblouznění třebas ze školy... :D