Povídky od Mizu

 „Jak to myslíš Mizu? Jak láva?“vyděsily se holky. Mizu jim, ale odpovědět nestihla, protože se k nim otočil jeden z vědců.

„Jak víte o té lávě?“zašeptal. Nechtěl, aby to prozatím věděl někdo z lidí. Mizu zaraženě mlčela. Nevěděla, co mu má říct. Že je strážcem vody a proto to ví? To by se rovnalo vstupence do blázince.

„Co se tady děje Ryumi?“dojde k nám postarší pán. Vypadal tak na pět a třicet.

„Tady ta slečna ví o té lávě.“otočí se k němu Ryumi. Vědec si Mizu přeměří pohledem a zamračí se.

„Neznáš člověka jménem Haruki Warau?“zeptá se jí. Mizu se zamyslí. To jméno jí bylo povědomé, než jí to docvaklo.

„Ano tak se jmenoval můj otec. Jsem Mizu Warau.“kývne hlavou.

„V tom případě pojď za mnou.“nadzvedl pásku a nechal Mizu projít. Ta se ještě otočila po Aki s Ame, ovšem ty nebyly v dohlednu. Zmateně došla pod stan za tím vědcem.

„Neviděl jste náhodou dvě dívky s levandulovým věnečkem na hlavě? Jedna měla bílé vlasy s pronikavě zelenýma očima a ta druhá dlouhé hnědé vlasy a modré oči.“zeptala se a z hlavy si sundala věneček.

„Někdo takový běžel za podivným klukem, když ses bavila se šéfem. Měl myslím šedé vlasy, které mu na koncích přecházely do nějaké křiklavější barvy.“řekl Ryumi. Vytřeští na něho oči.

„Klid Natsu jim neublíží.“uklidňuje ji nějaký kluk s hnědými vlasy a zelenými oči které byly podobné těm Akininým.

„Takže je to pravda. Vy jste nové strážkyně.“řekl asi ten nejhlavnější vědec soudě podle toho, že mu říkali šéf.

„Jak to víte?“otáže se Mizu po chvíli.

„Tvůj otec mi to řekl. Znali jsme se už od první třídy. Jsem Yama Chimaru a tohle je můj syn Minami.“odpověděl a ukázal na kluka který Mizu před chvílí uklidňoval. Minami se usmál a šel se vrátit ke své práci.

„Aha.“hlesne.

„Takže ty jsi voda…“začne Yama.

„Ta bělovlasá Aki Ao je vítr a ta druhá Ame Toketsu země.“dořekne za něj Mizu. Yama se usměje a ukáže prstem za ni. Mizu se otočí a uvidí její dvě nejlepší kamarádky, jak se vracejí.

„Mizu hlavně ani muk.“říkala zrovna Ame. Aki se na ní podívala pohledem který jasně naznačoval že je to jasný.

„Ahoj Mizu.“řekla potom nevinně.

„Kde jste byly?“zeptala se v klidu. Doufala že jí to nebudou tajit. Stejně to ví.

„Jen jsem zahlédla bratra tak jsem se s ním šla domluvit, že se ještě chvíli zdržíme.“řekla Aki již předem vymyšlenou odpověď.

„Já nevěděla, že tvůj bratr má šedo-bílé vlasy s přechodem do červena.“podotkla Mizu jako by se nic nedělo a vrátila se do stanu. Ame s Aki ztuhly, ale pak podlezly pásku a došli až za ní.

„No dobrá šli jsme za Natsuem a ztratil se nám.“snažila se to Ame vyžehlit.

„Jasně proto to spálený tričko a kůže na levé ruce.“opáčila Mizu. Ame si ruku schovala za záda.

„ No dobrá. Zaútočil na nás, ale jen proto, že se nás chtěl zbavit.“přidala se do konverzace Aki. Mizu se zamračila a otočila se na Yamu.

„Máte tu někde vodu a lavór?“ Oboje jí podali. Mizu přelila vodu z láhve do lavóru.

„Sedni!“přikázala Ame. Ta ji neochotně poslechla a odkryla zraněnou ruku. Mizu ji ponořila do vody a jemně po spálenině přejela dlaní. Objevila se nepatrná modrá záře a Amenina kůže se vrátila do původní podoby.

„Mě nic není.“řekla Aki, když se na ni Mizu přísně podívala. Ta jí ovšem chytla levou ruku a přitáhla si ji k vodě. Nejdřív jí opatrně sejmula prsten a až potom uzdravila kůži pod ním.

„Hee? Toho jsem si ani nevšimla.“koukala na to vyjeveně Aki.

„Tím hůř.“odpověděla jí Mizu kousavě.

„Promiň.“řeknou obě a obejmou ji. Mizu je přitiskne k sobě. Nikdy se na ně nedokáže zlobit dlouho. Ať jde o cokoliv, vždycky po chvíli vychladne.

„Jak se ta láva dá zastavit?“otočí se na Yamu.

„Podle našich informací tok lávy není zatím nijak silný, což by znamenalo, že by stačila puklina uzavřít. Jelikož jste strážkyně živlů tak by to pro vás neměl být problém. Teda aspoň doufám.“odpoví.

„Ano, ale tati ber v v potaz to, že pokud se o nich někdo dozví tak budou mít velké problémy.“zasáhl do rozhovoru Minami.

„Nebojte se. To se dá zvládnout.“ozve se holkám za zády. Otočí se a dívají se do tváře Miri.

„Co tu děláš? A kde máš bratry?“zeptá se Ame.

„Arisu ani Kazumi nemohli přijít. A já vám jdu pomoct.“usměje se.

„Děje se něco?“zeptá se nervózně Yama.

„Nevidí mě ani neslyší.“vyjasní jim Mira záhadu.

„Stačí, když pomyslíte na proměnu. Změníte se k nepoznání.“usměje se a poté zmizí.

„Ne nic se neděje. Yama-san myslíte, že byste na chvíli mohl ostatní vědce poslat pryč?“zeptá se Mizu. Yama kývne, i když vůbec nechápe proč. Když jsou pryč, holky začnou myslet na něco jako je proměna, jak jim Mira poradil a světe div se, opravdu se začali měnit. Orel, drak a motýl začali vydávat záři, do které pohltili i holky. Vlasy Ame se spletly do dlouhého volného copu, který měla až po zadek a zbarvila se jí do pestrých barev podzimního listí. Její oči jako by ukradly barvu duze. Kolem vrchní části těla měla obmotané vrbové větvičky, které zakryly jen to, co by nemělo být vidět a spodní část byla z té nejlehčí a nejhebčí látky zelené barvy ve tvaru jakési smyslné sukně. Od kotníků do půli lýtek měla obmotané stonky které místy kvetli. Aki vlasy místy zšedly jako by někdo vzal tužku a vystínoval jí je a pohrával si s nimi vítr, i když ve stanu žádný nebyl. Byly volně rozpuštěné po zádech a vlnily se. Oči se jí zbarvily do nejkrásnější modře letní oblohy. Na sobě měla úzké bílé šaty tak hebké, jako by je ušili z mraků. Stejně jako Ame měla od kotníků do půli lýtek proužky, ale ty její proudily jako vítr v oblacích. Mizu se vlasy proměnili v pramínky vody, které proudily kudy se jim zrovna zachtělo a končily v polovině zad. Upnuté tričko, které střídalo odstíny modré, zakrývalo pouze její hruď. Kraťase vydaly jako by byly z vody, která mohla být klidná, ale i bouřlivá jako moře při bouřce. Kolem nohou měla také vodní proužky, které tekly směrem dolů.

„No páni.“hlesla Ame. Všechny vyšli ven a okamžitě se na nich zasekly pohledy všech přítomných chlapů. Proměnou prošlo i jejich tělo. Štíhlá postava velké poprsí (ne že by to na Mizu byla nějaká přehnaná změna) úzké zpevněné nohy a zadek.

„No tak chlapci neobdivujte je. Konec konců jsou tu, aby nám pomohli.“zavrčí Yama. Dokonce i Minami se na ně dívá. Teda přesněji řečeno může oči nechat na Aki. Holky se usmály a došli k vodě. Aki se jednoduše vznesla do vzduchu, Mizu začala kráčet po vodě a Ame nechala vyrůst kořeny okolních stromů tak aby po nich mohla jít. Mizu je zarazila u jednoho místa a skočila do vody. Když uviděla jak velká puklina je, oddechla si. Vynořila se nad vodu.

„Je to malý. Tak půl metr na délku maximálně a na šířku to nebude větší než deset centimetrů.“oznámí jim situaci. Ame kývne a silou vůle se puklinu snaží uzavřít. Ovšem tekoucí láva jí v tom brání. Když to Mizu vidí, ponoří se zpět a zchladí vodu. Moc to sice nepomáhá, ale láva zchladne a puklina se po kousíčkách začne zavírat. Když je hotovo vynoří se a zděšeně se kouká na Ame jak bez energie padá z bezpečí kořenů. Aki ji zachytí a spolu s ní se vydá zpět.