Povídky od Mizu

 Existuje legenda, ze které se spíš stala pohádka pro malé děti o třech bratrech. Tihle bratři byli strážci živlů. Vody, větru a země. Když umřeli, přesunula se jejich moc na jejich nejmladšího mužského potomka. Tito bratři chrání Zemi před katastrofami a podobnými věcmi.

_ _ _ _ _

„Hele holky co kdybyste počkaly?“rozčiluje se u skříněk hnědovlasá dívka.

„My čekali.“ohradí se jiná dívka.

„Ame jako bys neznala náš styl čekání. Prostě čekáme za chůze.“přidá se k nim další. Ame si odfrkne a snaží se dostat do skříňky. Nakonec se jí to přece jenom povede, ale vysype se na ni taška do aikida kam má hned po škole jít. Její kamarádky se začnou potichu chichotat.

„Co podnikneme o víkendu?“zeptá se dívka s dlouhými bílými vlasy, které jí neposedně poletují kolem hlavy jako by si s nimi hrál vítr, ale přitom byly uvnitř budovy a žádná otevřená okna nebo dveře nikde.

„My snad něco podnikneme?“podívá se na ni Ame. Dívka ji provrtá zeleným pohledem.

„Fajn blbá otázka.“ Třetí z nich se jen tiše pochechtává.

„Tak co kdybyste na víkend přijeli k nám?“navrhne bělovláska.

„Aki ty máš někdy opravdu dobrý nápady.“pochválí ji modrovlasá dívka když se dosměje.

„Jak někdy? Snad vždycky ne?“

„Ne vždycky ne.“řeknou obě naráz. Tentokrát se rozesmějí všechny tři. Vydrží jim to dlouho.

„Ame tak ty jdi do aikida, já vezmu Aki ke mně a ty potom dojdeš. No a pak půjdeme spolu na vlak a hurá pryč z města.“

„Ale Mizu nebudu vám tam zavazet?“zamračí se Aki.

„Samozřejmě že nebudeš. Nezačínej s tím zase.“napomene ji kamarádka. Všechny společně dojdou ke schodům vedoucím na šalinu. Tam se Aki s Mizu rozloučí s Ame a dál jdou sami.

„To dopadne.“povzdechne si zelenooká dívka a upře pohled na modrou oblohu.

„Nějak určitě. Ale nudili jsme se snad někdy, když jsme byli spolu?“drcne do ní Mizu aby ji přiměla k pohybu.

„Ještě abychom se nudili.“usměje se. Za živé řeči dojdou na autobusovou zastávku, nastoupí na autobus a dojedou k Mizu domů. Ame k nim dorazí za dvě hoďky i s věcmi. Všechny tři se zvednou a odejdou na vlak. Cesta jim rychle utíká. Jakmile dojedou k Aki domů, pozdraví se s jejími rodiči, hodí pod oblečení plavky a vyrazí ven. Jdou pomalu a dojdou až k moři.

„Páni.“vydechla Mizu.

„Já ti tak závidím, že bydlíš na vesnici.“řekla Ame a posadila se na pláž.

„Přesně. Bydlet v centru města je na nic.“souhlasila s ní Mizu.

„Zas tak moc na nic to není. Máš tam obchodní centra a podobný věci, který na vesnici nenajdeš.“namítne Aki.

„Stejně bych radši bydlela tady.“

„Co kdybychom se vykoupali? Když už máme ty plavky.“přidala se do jejich konverzace Ame.

„Proč ne.“souhlasily obě. Vysvlíkly se do plavek. Mizu byla u vody první. Vkročila do ní, ale po chvíli opět vylezla.

„Děje se něco?“zeptala se Aki a zabrzdila vedle ní. Ame do nich málem vrazila.

„Ta voda. Je teplá. Vím, že je léto, ale není takový teplo, aby to tu vodu natolik ohřálo.“

„Cože?“podivila se Ame a šla k vodě. Namočila si nohy a musela dát Mizu za pravdu.

„Co se to tady k čertu děje?“řekla Aki, která si teplotu moře už kontrolovat nešla, protože se z něj začalo kouřit.

„Tak to netuším.“hlesla Mizu.

„My vám to vysvětlíme.“ozvali se tři mužské hlasy. Holky se otočily a uviděli tři asi třicetileté muže. Byli jim příšerně podobní.

„Kdo jste?“řekla Ame která se jako první zmohla na slovo.

„Vaši…“začal hnědovlasý muž.

„Dejme tomu hodně pra-předci.“doplnil ho bělovlasý.

„Naši?“řekla Aki.

„Ano. Já jsem předek vás všech stejně jako oni dva. Dalo by se říct, že jste hodně vzdálené příbuzné.“vysvětlil modrovlasý.

„He?“podivily se všechny tři svorně.

„Zkrátka já jsem hódně pra-dědeček tady Ame.“začal hnědovlasý „Tady Kazumi je pra-blablabla dědeček Aki.“ukázal na bělovlasého „No a Arisu zbývá na Mizu.“dokončil a poplácal modrovlasého po rameni.

„Jasně.“hlesly holky.

„Naprosto to chápu.“dodala Mizu.

„Bude lepší, když vám to ukážeme. A mimochodem on se jmenuje Mira.“řekl Arisu a ukázal na hnědovlasého, který všechny představil, ale sebe vynechal. Za nimi se objevil vodní průchod. Holky vytřeštily oči a neměly se k odchodu. Proto je vzali okolo ramen a provedly průchodem na opačnou stranu. Do rodokmenové místnosti neboli do místnosti Ketto. Mira v místnosti rožnul a holkám se naskytnul výhled na velký větvící se rodokmen začínající u Miri Kazumiho a Arisua.

„Takže začneme od Miri, protože je nejstarší.“začal Arisu. Prstem jel po klikátých zelených cestičkách až dojel k Ameiné fotce úplně nahoře.

„Co to?“začala ale Arisu ji zastavil.

„Potom následuje Kazumi.“pokračoval a dojel k fotce Aki.

„A nakonec já jako nejmladší.“usmál se a dojel až k obrázku Mizu.

„A co je tohle?“zeptala se Mizu a své fotce na stěně věnovala jen letmý pohled.

„Je to vyznačené červenými cestičkami. U Ame to byla zelená jako země u Akich bílá jako vítr a u mě modrá což je voda. Což by mi dávalo smysl jen tehdy, kdybyste byli ti tři bratři z legendy…“pokračovala.

„Správně. Máš dobrý postřeh. Přesně jako Arisu.“poznamenal Kazumi.

„Mizu?“podívaly se na ni zmateně holky. Většinou dělá cokoliv, ale rozhodně nemyslí tak aby to dávalo smysl a ještě k tomu to byla pravda.

„Ale je tu ještě poslední čtvrtina rodokmenu znázorněná červeně. Znamenalo by to, že existují strážci ohně, ale o těch legenda nic neříká.“dokončí Mizu.

„Vážně jsi stejná jako Arisu. Máš pravdu. Já mám zemi, Kazumi vítr a Arisu vodu. Jenomže náš nejstarší bratr, nevíme jak, dostal moc nad ohněm.“zamračil se Mira.

„Naším úkolem bylo ho zabít a tím linii strážců ohně nenechat dál větvit, ale nepovedlo se nám to a náš bratr zabil nás. Moc se přesunula na našeho nejmladšího mužského žijícího potomka.“navázal na něj Kazumi.

„Každý kdo následně zdědil moc, měl za úkol zrušit linii strážců ohně, ale nikomu se to zatím nepovedlo. Pokud bude strážce ohně zabit jiným strážcem moc se nepřenese, ale zmizí.“dokončil Arisu.

„A kdo je teď strážcem ohně?“zeptala se Ame.

„Natsu Kasai.“řekl Kazumi a ukázal na úplně vrchní fotku u ohně. Mizu se opřela o zeď a sesunula se po ní až na zem.

„Mizu co se děje?“zděsil se Arisu a přiskočil k ní.

„To nemůže být pravda. Natsu to být nemůže. Tomu nevěřím.“vzlykla.

„Ty ho znáš?“zeptal se Mira.

„Jo. Seznámili jsme se jednou o prázdninách. Zrovna se přistěhoval. Rozuměla jsem s i s ním jako s žádným jiným klukem. Tak trošku jsme se do sebe zamilovali, ale před dvěma rukama těsně před tím než jsem nastoupila na gympl, zmizel. Poslal mi jen papírek se vzkazem. „Sbohem. Už se nikdy nesmíme vidět. Já ti nechci ublížit. Pokud přijmeš svůj budoucí úkol, stanou se z nás nepřátelé. Nechci s tebou bojovat a už vůbec tě nechci zabít.“teď už konečně chápu, co tím myslel.“vysvětlila Mizu a po tváři ji stekla slza. Arisu ji zachytil a v jeho ruce se z ní stala krásná modrá perla.

„Přijímáš svůj úkol jako nový strážce vody?“zeptal se jí. Mizu jen zavřela oči a perla v Arisuově ruce se jí vpila do kůže na krku.

„Arisu měl jsi počkat na nás.“začne se rozčilovat Mira.

„Ale no tak. Měl dobrou příležitost.“uklidňuje ho Kazumi. Potom se oba otočí k Aki a Ame a přejedou jim rukou pod okem. Na prstech jim zůstanou slzy.

„Co jak? Kde?“začnou se holky divit kde se tam vzaly.

„Přijímáš svůj úkol jako nový strážce země/větru?“zeptali se jich. Holky kývly a i u nich se jim perla vpila do kůže. Ame měla duhovou a Aki bílo-šedou. Potom se zničeho nic objevili znovu na pláži. Holky se zmateně vydaly domů.

„Natsu měl taky takovou skvrnku. Tvrdil mi, že je to vyrážka.“odfrkla si Mizu.

„A kdy…“začne Ame.

„Zmizel den nato.“odpověděla jí už předčasně Mizu.

„Dík. Takže to znamená, že od zítřka budeme moct používat naši moc?“zajásala.

„Nejspíš.“konstatovala Aki. Něco v hlavě jim našeptávalo, že mají pravdu. Ale nejdřív se z té perly musejí narodit nějaká zvířata jako důkaz strážců. Došli k domu a minuli Akininýho staršího bratra jak jde venčit jejich dva psy. Aki v kuchyni uzme něco k večeři a jako pára nad hrncem se vypaří k ní do pokoje. Navečeří se a u toho vedou zapálený rozhovor o tom, jaký to bude mít moc nad živlem. Mizu teda moc nadšená není.

„Mizu všechno bude dobrý, uvidíš.“utěšuje ji Ame.

„Jo. A nemrač se, jinak dostaneš tady naši zemičku do depresí a to nepřežiju.“povzdechne si Aki.

„Máte pravdu. Ale ať se stane cokoliv, my zůstaneme spolu.“obejme holky a usměje se.

„Jdeme spát.“zavelí potom Ame

„Tak brzo?“podiví se Aki.

„Já vím, že se v čase špatně orientuješ ale je už půlnoc a těším se na zítřek.“vyplázne jazyk.

„Tak fajn. Jdeme spát.“souhlasí nakonec a všechny se zahrabou do peřin. Ame spí sama na velkém gauči a Mizu se nasoukala k Aki do postele.