Povídky od Mizu

 "Omlouváme se, zdržel nás pan ředitel."omluví se, když vejdou do třídy a přeruší tak učitelovo vysvětlování co dnes budou brát.

"V pořádku. Posaďte se."mávne rukou a pokračuje.

"Jak jsem říkal, dnes to budou démoni. Chtěl bych vám povykládat o Araelovi, démonovi dne, Kazeovi, démonovi větru a pokud to stihneme tak ještě o démonce zášti Urami a lenosti Teidě."řekne a počká, než si všichni vytáhnou sešity.

"Začneme Araelem."započne výuku, kterou v dalším momentě přeruší právě Arael.

"Potřebujete něco?"otevře dveře třídy.

"Po vás ne pane řediteli. Bavíme se o démonovi dne."

"Jaká ironie. Démon dne a anděl noci. Nemělo by to být spíš naopak?"zavrtí Arael hlavou. Clea, Sora a Yoake jen stěží zadržují smích.

"Co jste jim o mě teda o mě co to melu o něm stihl říct?"usměje se.

"Zatím nic. Přerušil jste nás."

"Tak to já vám o so... něm něco povím."nadechl se a spustil takový výklad, že učitel i studenti jen nevěřícně zíraly. Když skončil, byl skoro konec hodiny.

"No tak všechno co pan ředitel řekl je pravda. A ještě...no...hm?"snaží se učitel najít v jeho proslovu nějakou mezeru, co neřekl, ale asi nic nenašel.

"Tak to je o Araelovi asi všechno."povzdechne si.

"Není."řekne Clea. Všichni se na ni podívají včetně Araela, který se tváří zaraženě na co že to zapomněl.

"Ještě má příšerný vkus."objasní všem. Sora s Yoake se rozesmějí, zatímco v Araelovi začne vřít krev. Nejspíš chce něco říct, ale dnes už podruhé mu to znemožní zvonění. Arael nasupeně odejde společně s učitelem.

"Ten ti ještě vynadá."nakloní se ke Clei Sora. Ta jen pokrčí rameny.

"Třeba se konečně obleče normálně."

"Náhodou, když je jako démon tak se obléká normálně. Dokonce moc pěkně."začne ho bránit Yoake. Sora s Cleou se po sobě podívají a pak na ni.

„Jo jenom náhodou.“kývne Clea. Yoake se po ní ožene sešitem, který zrovna vytahovala z tašky.

"Ty Yoe nezamilovala ses nám?"pousměje se Sora.

"Co já? Kdes na tom byla? Do koho asi tak?"řekne a odvrátí hlavu.

"Jasně."řeknou obě ironicky.

"Tak hele….“nedořekne a položí si hlavu na lavici do dlaní.

"Jenom možná."přizná. Holky se usmějí.

"Tak vidíš." Celý zbytek vyučování ji popichují.

"Cleo to sis tu poznámku o mém oblečení nemohla odpustit?"zavrčí na ni Arael před školou.

"Ne nemohla. Viděl ses někdy v zrcadle?"zeptá se ho. Arael sjede pohledem svoje oblečení. Dneska to je modrý oblek, což by nebylo tak strašné, kdyby na něm nebyly růžové čáry všemi směry, pod tím světle zelená košile a křiklavě žlutá kravata.

"Jo."odpoví.

"Tak to asi každý myslíte jiný zrcadlo."přidá se k jeho kritizování Sora.

"Tak ho nechte."začne ho opět bránit Yoe. V tom stejném okamžiku Sora kopne Araela do břicha a ten odletí za zeď. Chvíli na to se objeví posel z nebe.

"Zdravím tě. Co tě trápí?"nahodí Sora s Cleou nevinný úsměv.

"Kde je Yoake?"zeptá se posel. Obě nakouknou za zeď kde se Yoe sklání u Araela a pomáhá mu na nohy.

"Zrovna odběhla. Něco si zapomněla ve škole."řekne Sora.

"Jo. Čekáme tu na ni."kývne Clea.

"Hm. No to je jedno stejně mám vzkaz pro tebe."otočí se na Cleu.

"Mám ti vynadat, že jsi dneska vůbec nedohlížela na ty dva kluky a nesnažila ses to vyřešit."

"Ale…“namítne.

"Žádný takový. Buďte rády, že tam nahoře nejste. Je tam větší chaos než v pekle."řekne.

"Co jsi to…“začne Arael, ale Cleina ruka vystřelí směrem k němu a chudák se opět ocitne na zemi. Posel se zatváří mírně zmateně.

"Co se tam děje?"jde ke zdi.

"Vůbec nic. Jenom otravný čertík."vyhrkne Sora a obě si mu stoupnou do cesty.

"Holky promiňte, že to tak trvalo. Už jsem tady."zachrání to Yoake a začne dělat udýchanou. Vypadá to ale, že to jen tak neprojde.

"Východ je tam. Jak jsi mohla přijít od tam?"ukáže na dveře vedoucí do školy a pak na levou stranu školního pozemku.

"No víš, jak jsem se vracela pro ten sešit tak jsem zjistila, že tam není. Vykoukla jsem z okna a hele. Byl na zemi pod ním."zasměje se. Posel si ji prohlédne. Zřejmě tomu nevěří. Jak by také sešit mohl sám od sebe vyskočit z okna.

"Je to Yoake. Ta je schopná zakopnout i o to co na té zemi není, nebo narazit do něčeho co tam není."nadhodí Clea. Posel se mírně zasměje.

"No dobrá. A ještě jedna věc. Radši se nescházejte s Araelem. To Boha štve ještě víc."řekne za letu.

"A víš ty co? Řekni mu, že on nám nemá co vyčítat. My chtěly malý domek a ne obrovský barák kam by se vešla půlka Afriky. Vždyť se tam Yoake ztratí!"zavolá na něj Clea.

"Myslíš, že tě slyšel?"zeptá se Sora. Clea pokrčí rameny.

"Chaos v pekle? Malý otravný čertík? A vůbec. Od kdy mají andělé takovou sílu?"vzteká se Arael.

"Od té doby co ty dvě zvládnou obrátit nebe vzhůru nohama během pár sekund."vysvětlí mu Yoake.

"Ty máš co říkat."podívají se na ni. Následně se všechny tři rozesmějí.

"Tak pojďte. Jdeme."zavelí Clea.

"A kam?"zeptají se ti tři jako malé děti své mámy.

"Nakupovat."

"Co?"

"Araelovi oblečení."vysvětlí a už si to šine do města. Sora ji následuje a Yoake nejdřív chytne Araela, který se pokoušel o útěk.

"Já nechci."brání se.

"Bez výmluv."usadí ho Sora. Po pěti obchodech, kdy se ho zbytečně pokouší přesvědčit, aby si koupil něco aspoň trochu normálního, to vzdají a zajdou do obchodu s obleky. Arael si to hned namíří k vyblitě hnědému, který vypadá spíš jako hadr na zem.

"Ani náhodou."zarazí ho Yoake a odvede k Soře a Clei, které stojí u černého obleku. Clea k tomu ještě donesla bílou košili a Sora červenou kostkovanou kravatu.

"Skus to."podali mu to a nastrkaly ho do kabinky. Když po deseti minutách nadávání vyleze, všichni přítomní krom Sori a Clei na něj zůstanou koukat s vyraženým dechem.

"No vidíš, že to jde."pochválí ho Clea.

"Hm."zabručí mrzutě. Holky se musejí zasmát. Nakonec koupí ten černý a ještě tmavě modrý plus nějaké inteligentně vypadající kravaty.

"Děkuji."zabrblá Arael před obchodem.

"Nemáš zač."usmějí se svorně. Zamíří domů, ale pořád je něco zdržovalo. Nejdřív to jsou jahody…

"Koukejte! Jahody!"vyjekne Sora a už je u nich a nábožně nad nimi slintá.

"Soro, pojď. Jahody jsi měla nedávno."snaží se ji odtáhnout Clea, ovšem zbytečně.

"Já chci jahody." Nakonec si vydupe dvě vaničky, které Clea schová plus třetí, aby měla co jíst po cestě. Potom to byly kamínky…

"Jé ten je tak krásný. A támhle je další. A tam taky."rozplývá se opět Sora.

"Soro, jdeme."volají na ni.

"Jů zelený a modrý. Červený a fialový, dokonce i nazlátlý."jako by je ani neslyšela. Hned jak si Sora všechny kameny řádně schovala všude po kapsách, a ne jenom po těch svých, mohli pokračovat. No a do třetice to byl on. Dlouhé rudé vlasy vyčesané do vysokého culíku a jen přední vlasy volně, našedlé oči, vysoká, svalnatá postava a ve tváři naštvaný výraz, který směřoval na Araela.

"Rád tě vidím Kaze."