Povídky od Mizu

 Dojdou domů a sešity hodí na stůl. Clea jde vařit, protože si zapomněly do školy vzít oběd, Sora jde do třetí sprchy, která je v přízemí a Yoake opatrně vyjde schody nahoru a odnese svoje a Cleiny věci. Poté sejde opět dolů s úmyslem donutit holky opsat si všechny sešity ještě dnes. Ovšem když do kuchyně došla, kde viděla sešity naposledy, už tam nebyli.

"Kde jsou? Proboha! Kde jsou ty sešity?"zděsí se. Clea se k ní radši ani neotáčí, aby neviděla její provinilí ale spokojený obličej.

"Cleo kde jsou?"zatřese s ní.

"Jak to mám vědět? Já tu dělám lazaně a nemám nejmenší potuchy co se děje pár metrů ode mě."pokrčí rameny.

"To jsi je nemohla pohlídat? Kam mohli jít?"začne pobíhat po celém baráku.

"Yoake sešity nemají nožičky, aby někam chodily."zavolá za ní. Odpovědí jí je Sořino překvapené vyjeknutí a rána, jak na zem spadly dvě osoby.

"Yoake co blbneš!"zavrčí na ni a zvedá se ze země s pomocí botníku, který stojí vedle ní.

"Nevidíš? Běhá tu jak střelená brokovnicí."zasměje se Clea z po za rohu.

"Jenomže ty sešity…“fňukne Yoake.

"Božínku jsi ještě horší než Sora s jahodami."napomene ji Clea. Sora zpozorní.

"Jahody? Kde?"vyjekne. Clea pobaveně protočí oči.

"Obědovečeře je na stole."řekne ještě, než opět zmizí v kuchyni. Yoake tam dojde a hypnotizuje místo kam odložila sešity a Sora se nešťastně rozhlíží po jahodách. Zasednou ke stolu a pustí se do jídla. Teda alespoň Clea.

"No tak. Soro já ti zase koupím jahody, Yoake ty sešity mají Kuraudo, Hoshi a Warai. Neboj, vrátí nám je."

"A co s nimi dělají?"podívá se na ni zpytavě.

"Noo jak to říct. Ušetřují nám práci."snaží se Clea vyhnout odpovědi. Yoake naštvaně otevře pusu ovšem…

"Cleínečko tady je máte."ozve se veselý hlas.

"Ach děkuji Warai."poděkuje a od Yoake, ze které zloba přímo čiší, se oddálí na celý metr. Rukou malým andělům naznačí, ať radši jdou. Poslušně odletí.

"Cle..."chce jí Yoe vynadat ale ona se nedá.

"Jejda máme plno dalších sešitů na opisování, až si zítra pučíme zbývající předměty."zarazí ji a odejde z kuchyně prozkoumat zbytek domu, což včera nestihly. Nakonec skončí ve velké tělocvičně s basketbalovým míčem v ruce a začne házet na koš. V nebi také často hrávali. Většinou to byla ona se Sorou proti poslovy lásky tedy Amora Aiem a poslovy času Unmeiovi (osud). Sora s Yoake mlčky dojí a také si jdou po svém. Sora se zasekne v knihovně v obrovském obývacím pokoji a Yoake zaleze k sobě do pokoje, kde si začne na papír čmárat.

"Proč jsem tak vypěnila?"povzdechne si a omylem zlomí tuhu tužky. Tři hodiny dělala každá to své. Poté se Yoake i přes to, že bylo pouze osm večer odebrala do postele. Clea tělocvičnu opustila asi po dalších čtyřech hodinách. Nakoukla k Yoake, ale ta už spala a ze spaní breptala něco jako "Promiň Cleo, ale měla si mi něco říct. Ne, ne, ne, ne, ne. Můžeš za to ty. A Hoshi proč jsi mi ani ty nic neřekla a pomohla Clei? Jste na mě zlí. Všichni." Clea se tomu musela zasmát a potichu zavřela. Podívala se ještě k Soře, ale ta tam nebyla. Prošla celé patro jen proto, aby ji našla spící v knihovně s nosem vraženým do knížky.

"Soro. Co takhle jít spát do postele?"mírně s ní zaklepe.

"Ale ta knížka je taaaaak zajímavá."zavrtí ze spánku hlavou.

"Soro!"zatřese s ní o něco víc.

"Vždyť už ji mám skoro dočtenou."odporuje dál.

"Tak si ji pojď dočíst do postele."také se nedá odbýt.

"Jenomže chybí mi už jenom pár stránek."mele dál nesmysly. Clea se usměje, když vymyslí plán. Vezme jí knížku a Sora stále ve spánku knihu následuje.

"Čekej! Nebuď jak ty jahody. A hlavně nechoď do kuchyně, jinak z tebe bude snídaně."blekotá dál. Clea se potichu směje a konečně se jí podaří dostat Soru tam, kam chtěla. Do postele.

"Dobrou noc."popřeje jí. Sora se skoulí do klubíčka a kniha jí je šumák. Clea konečně také zaleze do postele a během chvíle usne.

"Cleo vstávej. Dokonce i Sora se už vykolíbala."budí ji Yoake.

"Ještě chvíli."stěžuje si. Yoake si povzdechne.

"Přijdeme pozdě do školy."prozradí ji hlavní problém.

"Tak to řeknu hned."vyletí a už jí není, protože zmizí v koupelně. Jak Clea tak Sora si snídani musí vzít do ruky a jíst ji za skoro běhu.

"By jste nevěřily co se mi dneska zdálo."říká Sora mezi jednotlivými sousty.

"Utíkala ti knížka?"otáže se Clea.

"Jak to víš?"podiví se.

"Řekněme, že to nebyl sen."ujistí ji a doběhnou do školy. Stejně dojdou pozdě a zrovna do chemie.

"Kde jste byly? Hodina začala před minutou a dvaceti třemi sekundami."podívá se na ně rozezleně zavalitá učitelka. Cleaina nálada klesne těsně nad bod mrazu. Nenávidí takovéhle lidi a už vůbec ne chemii. Všichni ve třídě jaksi povadnou, jen učitelka vypadá imunně. Holky se posadí.

"Příště dojděte včas."oboří se na ně. Jak hodina ubíhala a učitelka mlela a mlela Cleina nálada se stupínek po stupínku horšila.

"Co se tu děje?"vtrhne dovnitř Arael. Yoake jen ukáže na Cleu. která na učitelku kouká vražedným pohledem. Arael sebou mírně cukne.

"Cleo mohla bys na slovíčko na chodbu?"požádá ji. Clea přehodí pohled na něj. Pak se zvedne a odejde.

"Yoake, Soro já s ní nechci být sám."špitne k holkám v první lavici. Sora, která už skoro spala, vyskočí na nohy a už je venku ze třídy.

"Jsi démon. Proč se bojíš anděla? A zvlášť když je to Clea."podiví se Yoake, ale také se zvedne.

"Právě proto, že je to ona."hlesne Arael.

"Taky fakt."zasměje se Yoake.

"Cleo to mi chceš pohřbít školu?"zamračí se na ni.

"Ne. Jen tu učitelku. Ovšem ona se stále usmívá jako měsíček nad hnojem a mě to štve."pokrčí lhostejně rameny.

"Nezabíjej mi ani učitelku. Je to jediná chemikářka na téhle škole."přemlouvá ji. Sora i Yoake to už neberou vážně. Od doby co opustili třídu je Clea víc v pohodě.

"Tak to bys měl pořídit jinou. Tahle se jenom culí a vykládá ty svoje chemikářský nesmysly. Když se chce někdo na něco zeptat, tak ho přehlíží. Pak se ona sama zeptá, jestli někomu není něco jasné, ale následně ignoruje ruce nahoře asi poloviny třídy. Na tabuli dělá čárky za mluvení, a když někdo něco doopravdy řekne, tak tam pro jistotu dá rovnou dvě. Věčně si stěžuje na hluk a přitom i na hřbitově by toho slyšela víc."vychrlí ze sebe. Hned co to dokončí, začne zvonit na přestávku.

"To jsi stihla zaregistrovat za tu půl hodinu, co jsi ji měla?"podiví se.

"Ne už během prvních pěti minut."odsekne.

"No dobře, ale já s tím nic nenadělám."rozmáchne Arael bezmocně rukama.

"Tak co kdybys nás z chemie osvobodil?"nadhodí Yoake možnost.

"To nemůžu."protestuje.

"Takže radši budeš mít deprimované studenty? To je od tebe tak milé."pronese Sora.

"No tak fajn."souhlasí. Nejspíš na hádky není.

"Ale teď máte mít ještě jednu hodinu chemie že?"zeptá se. Holky kývnou.

"Tak jdeme."ukáže chodbou a rozejde se. Holky jdou za ním a společně dojdou do ředitelny.

"Vyřešíme uniformy."vysvětlí jim účel jejich cesty.

"Tak to mě ani nenapadne. Jestli si myslíš, že na sebe vezmu tu odporně vyblitě tmavě zelenou sukni a k tomu divný sáčko s volánkama tak to ani náhodou."nedovolí mu Sora říct další slovo.

"Není to tak strašné."přesvědčuje ji Arael.

"No já to na sebe také neobleču."zavrtí Yoake hlavou. S Cleiných očí jde vyčíst odpor k tomu zelenému čemusi.

"V tomhle chodit nemůžete."zavrčí a sjede je pohledem. Yoake na sobě má upnuté fialové tričko s dlouhým rukávem a kruhovitým výstřihem, dlouhé černé džíny a fialové tenisky. Na krku se jí pohupuje dlouhý stříbrný řetízek se stříbrnou hvězdičkou. Vlasy má volně rozpuštěné s vlající fialovou stuhou a malými volnějšími copánky. Sora si oblékla svou oblíbenou světle modrou tuniku, která končí těsně nad zadkem, sepnutou bílím páskem, k tomu bílé tříčtvrťáky a světle modré balerínky s mašlí. Vlasy si spletla do copu, ve kterém je zapletená modrá stuha. Clea ze skříně vyhrabala modro oranžovou kombinaci. Tmavě oranžové až červené tričko na ramínka, bledě modré krátké, kraťase se žlutým šátkem namísto pásku, vysoké tenisky něco málo pod kolena stejné barvy jako tričko a bledě modré tkaničky od spodu až nahoru. Přední vlasy má spletené do menšího copánku, na každé straně jeden a vzadu sepnuté dohromady gumičkou se žlutou květinou.

"Proč ne?"podiví se svorně.

"Prostě ne. Ve školním řádě je napsáno, že je povinností každého studenta nosit školní uniformu."nechce pochopit, že uniforma je opravdu příšerná. Ovšem když se vezme v potaz jeho oblečení, není se čemu divit.

"Nás nedonutíš."usměje se Clea.

"To se ještě u…“doříct to ovšem nestihne, protože ho přeruší zvonění, a když Yoake zkontrolovala hodiny, zjistila, že je to už na hodinu. Ty dvě předchozí zvonění jaksi nezaregistrovali.

"Tak zase příště Araeli. Máme mytologii."rozloučí se Yoe a i s Cleou a Sorou vypadnou z ředitelny a zamíří do třídy. Na tuhle hodinu se těšily.