Povídky od Mizu

 Přistanou u pěkného dvoupatrového domečku, nedaleko školy, kam chodí Kiri s Ashim. Složí křídla a zalezou dovnitř. Všechno je zařízené v hezkých přírodních barvách. Ani jedna z nich nemá energii zkoumat celý barák a rovnou zamíří nahoru. Uprostřed schodů potkají dveře do koupelny. V druhém patře je ještě jedna koupelna a čtyři pokoje. Nijak se nedomlouvají a zalezou každá do jiného a dokonce i do toho svého pokoje. Bez rozmyslu padnou na postel a usnou. Dalšího dne se jako první probudí Yoake. Zaleze do sprchy v patře, s úmyslem hodně dlouho nevylízat. Zvuk tekoucí vody probudí i Cleu. Ta se jen s těží vykolébá a spíš jen zázrakem se nezabije na schodech, když schází do nižší koupelny. Když vyleze, zamíří do kuchyně.

"Yoake jdu dělat snídani."zakřičí Clea, aby ji kamarádka slyšela i přes hluk vody.

"Dobře, já hned dojdu."křikne zpátky. Ani se nesnaží být ohleduplné ke spící Soře. Tu něco takovéhoto nemůže vzbudit. Než Yoake došla, měla Clea hotovo. Usmažila vafle s jahodami, rozpuštěnou čokoládou a šlehačkou.

"Ty jsi někdy vařila?"podiví se Yoake.

"No dovol. Víš kolikrát jsem byla donucena vařit, protože jsem neměla nic jiného na práci? Radši jsem se to naučila dobrovolně a aspoň jsem nemusela poslouchat otrávené stížnosti archandělů. Ti když mají hlad tak jsou odporně otravní."ohradí se dotčeně.

"Jahody. Kde jste. Jahody! Yoake neviděla jsi tudy jít jahody? Zdálo se mi o nich a oni potom utekly do kuchyně."vejde dovnitř Sora. Clea se potichu směje zatímco Yoake na ni kouká, jako by nevylezla z postele ale z pekla.

"Nemám ponětí, jestli tu byly, právě jsem přišla. Zeptej se Clei."odpoví jí. Sora se s nadějí podívá na Cleu, která se mezitím uklidnila a zdobí vafle čokoládou.

"Jo byly tady. Skočili mi přímo na naši snídani."usměje se a na stůl položí tři plné talíře.

"Dobrou chuť."popřeje všem.

"Nikdy bych nevěřila, že nejúčinnější zbraní jak dostat Soru z postele, budou zrovna jahody."zavrtí Yoake hlavou a posadí se ke stolu. Sora už to má snězené a její ruka směřuje k talíři Yoake. Ta se s ním rychle přesune co nejdál od ní.

"Na a nech Yoakinu snídani na pokoji."dá Clea Soře jednu ze svých vaflí.

"Dě-ku-ji."rozplývá se Sora a během chvilky je to pryč. Clea také dojí a společně jdou do předsíně, kde je doběhne Yoake.

"Hurá do školy!"rozzáří se Clea, když vejdou do slunečního rána. Její kamarádky ji méně radostně následují. Do školy dojdou po pěti minutách šnečí chůze. Ani jedna nevěděla, kam má jít. Nikdy v lidské škole nebyli.

"Asi bychom se měli zeptat."řekne rozumně Yoake.

"Jo. To bychom asi měli."souhlasí Clea. Sora kývne hlavou. Žádná z nich se ovšem k ničemu nemá.

"Prosím tě, jsme tu poprvé. Mohl bys nám říct kde je ředitelna?"osloví nakonec Sora kluka s popelavými vlasy.

"Nooo… Je to složité na vysvětlování. Raději vás tam zavedu."usměje se. Jdou chodbami doleva, doprava, doleva, doprava.

"Tady bude nejspíš vaše třída. Učitel nám říkal, že dojde někdo nový."zastaví se u nějakých dveří. Pak bludiště uliček začne na novo.

"Tak jsme tady."zarazí se u velkých dveří.

"Děkujeme Kiri."usměje se na něj Clea.

"Jak víš, kdo jsem?"podiví se. Než Clea vymyslí nějakou výmluvu, přeruší je černovlasý kluk.

"Měli bychom jít."osloví Kiriho a jde dál.

"Tak se uvidíme potom."zamává na ně a doběhne onoho kluka.

"Cleo! Cleo! Cleo vnímáš nás vůbec"třepou s ní holky.

"Co se děje?"nechápe.

"No koukala si na toho černovlasého kluka jako na anděla, který spadl z nebe."vysvětlí jí.

"Tomu bych se nedivila. Konec konců my z toho nebe skoro spadly, kdybychom neodletěli dobrovolně."ohradí se. Holky se tomu zasmějí a Yoake zaklepe na dveře.

"Koho to sem čerti nesou?"ozve se zevnitř nevrlý hlas. Tohle Soru s Cleou položí smíchy na zem.

"Ano anděle, budou nosit zrovna ti zespod."zaironizuje si Yoake, která to jako jediná nebere se smíchem. Dveře se otevřou a v nich stojí vysoký muž v elegantním šedém obleku.

„Ach, vy musíte být ty nově příchozí.“

"Ano to jsme."kývne Yoake. Sora s Cleou se zatím společnými silami zvedají na nohy.

"Pane zástupce, pusťte je dovnitř."pokyne mu mužský hlas. Takzvaný pan zástupce ustoupí stranou a holkám se naskytne hrozný pohled. V ředitelském křesle sedí podivný štíhlý muž. Na sobě má zelený oblek s modrou košilí zapnutou až ke krku a k tomu křiklavě růžovou kravatu, utaženou tak, že se div neuškrtí.

"Arael?"vydechne překvapeně Yoake. Ten se na ni podívá nádhernýma očima a pohybem ruky naznačí zástupci, aby odešel.

"A heleďme se Yoake. Jsi tu kvůli těm červánkům z noci?"zeptá se.

"Budeš se tomu divit, ale ano."zavrčí.

"Ty Yoe kdo to je?"zeptá se Sora a zpytavě si ho prohlíží.

"Arael. Démon dne."

"Aha tak démon. To by vysvětlovalo to oblečení."kývne Clea. Arael se na ni rozezleně podívá.

"A vy jste?"tiká pohledem ze Sori na Cleu.

"Sora anděl nebes."

"Clea anděl radosti a štěstí."

"Clea, mezi námi ti říkají poskok Amora."ušklíbne se. Clea se zamračí a okolní atmosféra je náhle ponuřejší.

"Já mu jen pomáhám."ohradí se. Arael si odfrkne a otočí se zpět k Yoake.

"A co tu dělají ony?"

"Sora se nechtěla v nebi sama nudit a Clea žehlí Amorovu chybu."vysvětlí mu a až pak jí dojde, že tím upevnila předchozí větu o Clee a Amorovi. Atmosféra ještě víc potemní, když se Arael na Cleu významně podívá.

"Tak teda…“začne jim jejich démoní ředitel vysvětlovat jak to ve škole chodí a kdesi cosi.

"Je to magor."oddechne si Clea, když po hodině, kdy málem usnula, vylezou z ředitelny.

"Ale no tak Cleo."uklidňuje ji Yoake a jde za ní, když rázně kráčí uličkami jako by přesně věděla, kam jde. Po chvíli opravdu dojdou ke třídě, kterou jim ukazoval Kiri a na jejichž dveřích je číslo 252. Sora zaklepe a vejdou dovnitř. Všechny přítomné okamžitě ovane vlna ponurosti.

"Cleo!"kopne ji Sora. Clea se uklidní a atmosféra ve třídě se vrátí do normálu.

"Vy jste ty nové?"zeptá se učitel. Holky přikývnou.

"Tak se nám tedy představte."pobídne je a posadí se na židli.

"Takže já jsem Kuro Yoake."začne. Příjmení si právě vymyslela. Na tohle ani jedna z nich nepomyslela.

"Já jsem Ao Sora."přidá se.

"Moje jméno je Clea Kanashimi."usměje se. Jejich noví spolužáci se také usmějí. Cleiny schopnosti na ně už začínají působit.

"Tak se posaďte někam kde je místo."pokyne jim učitel. Dívky se usadí a zahledí na tabuli. Nejspíš mají mytologii. To by totiž vysvětlovalo malý počet žáků a zápisy na tabuli.

"Tak kde jsme skončili?"otáže se učitel.

"U anděla noci a soumraku."připomene mu nějaká dívka.

"Ach ano Yoake. Říká se, že je dcerou předchozího strážce soumraku. Podle legendy je to jedna z nejkrásnějších andělů a úplně nejkrásnější mezi černými anděly. Prý má černá křídla protkaná měsíčním světlem a k tomu dlouhé černé vlasy."přednese třídě. Yoake se snaží nedat nic najevo, ale poznámka, že se říká, že je dcerou předchozího strážného anděla ji zaskočila.

"Jak na to ti lidé přišli? Kdybych byla jeho dcera tak nejsem tak nemotorná."špitne Soře, se kterou sedí. Ta jen pokrčí rameny.

"Někde jsem četla, že je nešikovná."ozve se jiná dívka než předtím.

"Hej…“začne Yoake, ale Sora ji pohotově štípne.

"Au."řekne místo toho.

"Co se děje?"zeptá se učitel vylekaně.

"Nic. Yoake se jenom kousla do jazyka."odpoví Clea. Je jediná, kterou něco napadlo.

"Předtím si sama přiznala, že jsi nemotorná."sykne Sora, když se na ni Yoake vyčítavě dívá. Ta si pak odfrkne.

"Tak to netuším, ale je to možné. Třeba ty včerejší pozdní červánky má na starost právě ona, i když vědci říkají, že slunce bylo pouze zpomalené."pokrčí učitel rameny.

"Dalším andělem je Sora. Anděl oblohy nebo nebes, napište si, co chcete. Sora je další z nejkrásnějších andělů a má nejnádhernější a nejbělejší křídla. Dokonce ani anděl krásy nemá hezčí."pokračuje ve výkladu. Když se nikdo na nic neptá, přejde ke Cleiné andělské podobě.

"A poslední anděl, o kterém se dnes budeme bavit je anděl radosti a štěstí. Zná někdo její jméno?"nadhodí otázku. Všichni mlčí a tak promluví Sora.

"Clea."

"Ano správně je to Clea neboli Cleanora, ale jak je známo nenávidí svoje plné jméno. Její krásu jí závidí i samotný anděl krásy…“čeká, jestli někdo doplní jméno.

"Angel."řekne právě Clea s určitou škodolibostí.

"Ano Angel. Říká se, že Cleina křídla jsou jedinečná, protože barevně září a třpytí se podle veselosti a štěstí nás lidí. Dávno za dob morů, hladomorů a válek byla její křídla a vlastně i ona samotná potemnělá a zvadlá, neusmívala se, ale stále se snažila dostát své povinnosti anděla."dovykládá.

"A jací jsou nejkrásnější andělé?"zeptá se zvědavě Ashi, který na mytologii chodí i s Kirim.

"No tak za nejhezčího se považuje Angel jako anděl krásy. Potom Cleanora, ale její krása může být pomíjivá, následně Sora a pak Yoake."

"Ne-e."zasáhne Clea. Učitel se na ni společně se všemi ostatními podívá.

"Ještě anděl chtíče Yokobo. Ta by mohla být někde po Angel a anděl lásky Amor. Toho bych dala po Yoake."řekne své myšlenky.

"To je také pravda."souhlasí učitel, když se rozkouká. Další jeho větu předejde zvonění.

"Tak příště si popovídáme o démonech."ukončí hodinu a odejde.

"Páni jak to, že toho víš tolik?"otočí se ke Clee spousta lidí.

"Když jsme byly malé, hodně jsme si okolo toho četly."odpoví za ni Yoake. Clea na jednoduché odpovědi není. Zvládne vymyslet úplnou hovadinu, která dává smysl, nebo vymyslet pohotovou, vtipnou odpověď, ale jednoduše pár slovy odpovědět nezvládne.

"Aha. Vy se znáte už tak dlouho?"zeptá se Ashi.

"Jo. Prakticky od narození."odpoví Sora.

"Ale stejně jste se trefily do dobré hodiny. Zrovna jsme braly anděly, o kterých všechno víte a dokonce se podle třech z nich i jmenujete."usměje se Kiri.

"Jen škoda že se nejmenuješ Cleanora, a že máš příjmení zrovna Kanashimi (smutek)."přidá se do rozhovoru dívka, která se ptala na Yoakinu nemotornost.

"Ona se jmenuje Cleanora."řekne Yoake, která zrovna stoupla a někam se rozešla. Clea po ní šlehne naštvaným pohledem.

"Vážně? Ještě že ty nejsi nešikovná jako anděl tvého jména."poznamená jiná dívka. V tu chvíli se Yoe jak široká, tak dlouhá natáhne na zemi.

"Říkala jsi něco?"zeptá se Sora dívky, která se jako všichni ostatní směje.

"Vidíš to Soro. Tobě k dokonalosti chybí už jen ty křídla. Hezká jsi dost."složí jí kompliment nějaký kluk. Sora rozpačité sklopí zrak.

"Jak dlouho mě ještě budete ignorovat?"ozve se ječící hlas učitelky. Všichni se na ni strnule podívají a pak na hodiny. Už pět minut je další hodina.

"Omlouváme se."rozprchnou se studenti na svá místa. Teď je třída už plná.

"To mě nezajímá. Vy jste si zřejmě jistí, že všechno umíte, když mi nevěnujete pozornost, takže budu zkoušet."zavrčí. Holky se tomu naštěstí s podporou třídy vyhnou, jinak vyzkouší všechny. Po skončení školy si každá půjčí od někoho sešity a jdou domů. Na rozdíl od cesty do školy, která jim trvala pět minut, jsou doma během pouhé půl minuty.