Povídky od Mizu

 KuroShiro je bar pro všechny. Chodí tam nejen lidé, ale i ti z vrchu a ze spodu. Vedou ho dvě střelené dívky. To by nebylo nijak divné, kdyby jedna nebyla dcera nejvyššího upíra a ta druhá strážným andělem klíčů od nebeské i pekelné brány. Jednoho přemýšlivého hosta, jednoho krásného dne, trkla otázka, jak takovýhle bar mohl vůbec vzniknout a jak se dvě tak odlišné bytosti, mohly dát dohromady. Odpověď byla jednoduchá…

"Já už tam nebudu chodit. Mám z ní strach."odmítá Kerberos jít pohlídat pekelnou bránu. Jen pro pořádek, u nás není Kerberos žádný pekelný tříhlavý pes, ale jeden z démonů. Klíče od pekelné a nebeské brány má jeden z andělů, na kterém se shodly jak archandělové z vrchu, tak můj otec Hádes a nejvyšší démon od nás zespodu. Nemám nejmenší potuchy, proč vybrali zrovna ji. Říká se o ní, že je veselejší než anděl radosti a potěšení a ten je až odporně veselý. Nemám náladu je poslouchat tak se zvednu, zahučím, že tam jdu a vypadnu. Ještě chvíli se hádají, než jim dojde význam mých slov, ale to jsem už pryč.

Už dlouho čekám, než dojde Kerberos, abych mohla zamknout pekelnou bránu. Včera jsem na něho mírně vyjela, když mě přesvědčoval o tom, že jako dva strážci brány se k sobě náramně hodíme. Ani náhodou. Toho slizkého, otravného, pitomého, hnusného a sírou páchnoucí démona nechci, ani kdyby to byl poslední žijící tvor na tomhle světě. Zaslechnu hluk, jak se někdo šouravě blíží. Není to Kerberos, ale menší dívka. Má dlouhé tmavě hnědé vlasy s velkou tmavě modrou květinou a světlé oči. Když dojde blíž, zjistím, že jsou stříbrné. Teda jejich spodní část. Ta vrchní je až šedá.

"Kerberos nepřijde. Tvrdí že z tebe má strach."oznámí mi potichu, aniž by se na mě podívala. Nejspíš není moc výřečná.

"Děkuji, že jsi přišla aspoň ty."usměji se.

Něco v jejím příjemném hlase mě přinutí se na ni podívat. Její křídla jsou dvoubarevná. Vršek je černý a spodek bílí. Má delší modré vlasy stažené do vysokého culíku. Ani by se nemusela usmívat, protože její krásné zelené oči se smějí za ni. Na ruce má dva zlaté náramky. Jeden z nich si sundá a ten se hned přemění na zlatý klíč.

"Musíš zamykat hned?"zeptám se. Nevím proč, ale je mi s ní příjemně. Jen se usměje a posadí se na zem. Složí svoje křídla a pohodlně se opře o bránu. Nic neříká.

"Já jsem Ame."představím se.

"Mizu."následuje můj příklad.

A tak se ty dvě potkaly. Jedna druhou nechtěly opustit a tak si založily bar KuroShiro neboli ČernáBílá.