Povídky od Mizu

AKI

Překvapeně zůstanu zírat na malého roztomilého a světlulince modrého dráčka, který se rozhlédne a pohledem zůstane viset na mě.

"Naaaarchv."pronese znovu. To už to Mizu nevydrží a sveze se smíchy na zem. Dráček se na ni nechápavě podívá.

"Naaarchv?"zamrká. Mizu od smíchu začnou téct slzy.

"Tak ten je kouzelnej."řekne když se po dlouhé době uklidní. Nevím jak dlouho to bylo, ale myslela jsem, že už zapustím kořeny.

"Že? Že?"začnu se rozplývat a odpustím jí i to, že se tomu zlatíčku smála. Dráček se ke mě začal lísat a olizovat mi obličej.

"Ty Aki teď by ses měla vidět."upozorní mě Mizu.

"Co? Proč?"nechápu a začnu prohlížet ty části těla na které vidím. Všimnu si, že ty podivné značky po mém těle se skupí do jedné ze které nakonec vzniknul drak, jenž se usídlil na mé levé ruce začínajíc ocasem z vnitřní strany dlaně u palce a končící na rameni. Zmateně zamrkám.

"Co to?" Mizu se soustředěně podívá na dráčka.

"Možná za to může on."řekne pomalu. Juknu na něj také.

"Narchv."pokývá hlavičkou a opět složí Mizu na zem.

"Už vím."zajásám a s dráčkem v náruči se vydám zpět k Arakianově chajdaloupce.

"Co víš?"dožene mě ta rosolovitá kamarádka nazývající se moje sestra.

"Jak se bude jmenovat."vysvětlím s úsměvem od ucha k uchu. Mizu si mě pozorně prohlédne.

"Narvik."řeknu šťastně než se stihne zeptat.

"Já to věděla."zkroutí se smíchy na zemi. Uraženě si odfrknu a jdu bez ní. Najednou kolem mě proběhne velký vlk a Mizuin smích utichne. Otočím se na ni, ale není tam.

"Aki, Mizu!"zaslechnu Arakiana. Rozběhnu se k němu.

"Arakiane Mizu unesl vlk."řeknu bez dechu. Podívá se na mě jako by si ověřoval moje zdraví.

"Proč by zrovna ji unášel vlk? Nespletla sis ho třeba s drakem?"zapochybuje. To jako myslí vážně?

"Snad poznám rozdíl mezi drakem a vlkem. A to co se kolem mě prohnalo rozhodně nevypadalo jako drak. Pokud teda v Ethianu nejsou draci chlupatí a vlci nemají šupiny křídla a nechrlí oheň."ohradím se. V tu chvíli si všimne draka v mé náruči. Trochu ztuhne.

"Kde si to vzala?"ukáže na dráčka s vyvalenýma očima.

"Porodila jsem ho. A jmenuje se Narvik ne To."pronesu silně ironicky. Arakian vyvalí oči ještě víc.

"Tak jestli ty jsi jeden z nejsilnějších mágů v Ethianu tak já jsem princezna ještěrek. I když síla není vše, co? Našla jsem ho v lese. Zprvu jsem si myslela, že je to kámen ale vyklubal se z toho drak."rozzářím se a Narvika přitisknu k sobě.

"Naaaarchv."souhlasí se mnou. Arakian se chytne za hlavu.

"Bože hned první den a už najdeš něco tak vzácného."zaúpí. Tak tohle zas nechápu já. Vždyť říkal, že tady tomu vládnou vlci a draci tak proč je drak vzácný? Už se ho chci zeptat, ale nedá mi možnost.

"Jo a taková drobnost ještěrky jsou příbuzné drakům, takže se teoreticky dá říct, že jsi princezna jak ještěrek tak draků. A teď jdeme najít Mizu."prohlásí a něco zamumlá. Okolo se objeví modrá záře a začne se tvarovat do obrysu něčeho co připomíná vlka a Mizu. Překvapeně se na to koukám. Vlk chvíli Mizu očichává a pak do ní šťouchne. Ta se zvedne a rozběhne se za ním. Arakian na nic nečeká a běží za nimi. Teprve u nějaké menší jeskyňky zastaví. Tam se záře rozplyne. Podívám se po čaroději, který chvíli váhá a nakonec vleze dovnitř. Následuji ho a na konci zůstanu vyjeveně koukat na Mizu, která se válí na zemi pod tuctem vlčat. Vlk jenž mohl za Mizuin odchod spokojeně ležel v rohu a všechny ostražitě pozoroval. Na dráčka v mé náruči vycení zuby a naježí se. Narvik se mi vystrašeně pokusí dostat pod tričko.

"Přestaň. Já tě nedám neboj."směji se. Mizu ze sebe opatrně sklepe vlčata, kromě jednoho stříbrného. Ten se drží jako klíště.

"Grayi dost. Ten drak patří k nám."přejde k vrčícímu vlkovi a položí mu ruku mezi uši. Podrážděně se po ní ožene.

"Aki jdi s ním ven."podívá se na mě s prosbou v očích. Kývnu a jdu pryč.

MIZU

Znovu se podívám po šedém vlkovi, který teď už spokojeně strká vlčata na jednu hromadu. Jejich matka zemřela. Jen doufám, že to přežijí. Pokusím se sundat i to klíště, které do mě spokojeně zarylo drápky, ale nechce se pustit.

'Nech si ho. Já jich mám na krku ještě jedenáct, tak aspoň jeden přežije.'otře se o mě Gray.

"Takhle nemluv."pokárám ho a pohladím vlče. Spokojeně broukne a něco mi říká, že usnulo. Zamávám tomu zbytku nezbedů.

"Kdyby něco tak přijď."usměji se na Graye. Jeho oči se usmějí a já vyjdu za Arakianem ven. Mlčky dojdeme až k podle Arakiana jednomu z nejmenších obydlí.

"Arakiane proč jsi říkal, že je Narvik vzácný?"vypálí na něho Aki mezi dveřmi. Zvědavě se na něj otočím.

"Víte je pravda, že tady tomu vládnou draci a vlci, jenomže poloviční. Napůl jsou to lidi. Normální draci a vlci jsou zde nehorázně vzácní."vysvětlí. S Aki se podíváme po sobě a pak na ty dva po děsy. Leží společně v rohu a spokojeně spí. Musím se pousmát.

"Jsou tak roztomilí."usměje se Aki.

"Ano strašně. Pojďte ukážu vám pokoje. Ty dva vezměte sebou."povzdechne si Arakian. Poslechneme ho. Vlče se opět spokojeně zaryje drápky. To je lump, vždyť to bolí a on si jen spokojeně brouká. Arakian nás zavede do druhého patra kde nám ukáže dva pokoje naproti sobě.

"Pořád trváš na to, že je to tu malé?"křiknu na něho, když přelétnu pokoj pohledem.

"Ano je."přikývne.

"Arakiane jenom chodba má 50 metrů. Má to dvě patra, dole je velká kuchyň, obývák, tvá ložnice a ještě jeden pokoj, kde nevím co je. Druhé patro má taktéž padesáti metrovou chodbu a dva velké pokoje."poznamená Aki. Arakian jen pokrčí rameny. Tohle není možný.