Povídky od Mizu

 "Ame proč mě budíš?"brblala rozespalá Aki.

"Protože je ráno."oznámila jsem jí.

"No právě. Je jenom ráno."ozve se z druhého patra postele Mizu.

"Já ti dám jenom ráno. Musíme do školy."nedám se odbýt.

"Dneska ne."zaprotestuje Aki.

"Jak dneska ne? Je pondělí."dorážím na ně dál. Uvidím jednu Mizuinu nohu a tak z pokoje odejdu s dojmem, že přesvědčí i Aki aby vylezla. Jenomže sotva přejdu práh dveří, slyším ránu jak z děla. Otočím se a zjistím, že tu ránu způsobila Mizu, která slítla ze žebříku a dopadla na zem. Začnu se nehorázně smát, což probudí i Aki a to je co říct.

"Au."poznamená Mizu když si uvědomí, že spadla z patra postele. Potom se vydrápe na nohy s pomocí Akininé ruky kterou jí podá zpod peřiny.

"Elis nesměj se."zavrčí směrem ke mně. Elis mi říká, jen když se zlobí. Pravda jmenuji se Elis, ale když rodiče chtěli adoptovat Aki, protože jsem mrčela že chci sestru a nakonec mi dovedli dvě, hrozně se mi líbili jejich cizí jména a tak mi vymyslely přezdívku Ame. Ale říkají mi tak jenom ony dvě. Aki z té postele vyleze jen proto, že Mizu chce opustit pokoj.

 Ty dvě jsou prostě nerozlučné. Jednu věc z našeho společného dětství si pamatuji úplně živě. Jedna bez druhé nikam nešla, co nedělala jedna z nich, nedělala ani ta druhá. Prostě byly jako jedna. Pokud si dobře vzpomínám tak se celodenně držely za ruce asi do šesti let. Zakroutím nad těmi vzpomínkami hlavou a jdu do kuchyně udělat snídani. Ani se nemusím namáhat, protože už je hotová.

"Povedlo se ti je vzbudit?"ozve se za mnou mužský hlas.

"Arakiane co ty tady děláš?"podivím se s pohledem na vysokém muži.

"Přišel jsem na návštěvu. Nemůžu?"usměje se a zatlačí mě na židli u stolu. Arakian neboli jak mu říkají Aki s Mizu Ari. Chodil je navštěvovat tak jednou týdně. Když mi bylo asi takových sedm let, zeptala jsem se ho proč se od sebe Aki s Mizu nechtějí hnout. Připadalo mi to divné, ale díky jeho odpovědi jsem to pochopila. Byly spolu už od narození a všichni se jim smáli kvůli znakům na jejich těle. Stejně se divím, že se neuzavřely do sebe.

"Elis kdybych ti holky musel náhodou odvést, co bys dělala?"zaskočí mě svou otázkou.

"Jak odvést? Kam odvést? Co to plácáš?!" Arakian se pouze smutně usměje, ale odpovědět nestihne, protože dovnitř vstoupí sestry.

"Dobré ráno Ari."pozdraví ho svorně, jak mají ve zvyku.

"Aby bylo."povzdechne si Arakian. Holky se na něho zpytavě podívají, ale nic neřeknou.

"Tak se tu mějte. A dobrou chuť. Snad vám bude chutnat."rozloučí se a je pryč.

"Jak vždycky dokáže tak rychle zmizet?"podivím se. Holky rozespale pokrčí rameny a sednou k připravené snídani. Do školy opět musíme utíkat a opět přijdeme pozdě.

"Co vás zdrželo tentokrát?"zeptá se učitel. Ne že by ho to nějak moc zajímalo, už si zvykl, ale jen tak pro pořádek se zeptá vždycky.

"Museli mě oživovat."prohlásí Mizu. Učitel se na ni překvapeně podívá.

"Spadla jsem z druhého patra postele."pokrčí rameny. Třída se začne smát a učitel zavrtí hlavou.

"Co byste po mě chtěly tak brzo po ránu?"zabrblá uraženě.

"Po tobě nic."ujistí ji učitel.

"Tss."urazí se Mizu ale pak se zasměje.

"Jste zlí."oznámí učiteli. Ten jen pobaveně kývne hlavou a pošle nás sednout. Sestrám se mě neznámým způsobem povede neusnout i třetí hodinu, kdy máme učitelku, která celých těch 45 minut kecá bez zastavení uspávacím monotónním hlasem.

"No konečně."oddechne si Aki po skončení poslední hodiny. Souhlasně kývnu.

"Co tu dělá Ari?"zpozorní Mizu s pohledem z okna. Také tam nahlédneme. Opravdu. Arakian stojí před bránou školy a až moc na sebe upoutává pozornost. Ne že by to dělal schválně, ale jeho vzhled jednoduše přehlédnout nejde.

"Radši jdeme, než se na něho ty holky vrhnou."navrhnu. Holky se zvednou a rychle zamíříme ven.

"Co ty tady?"zeptá se ho Aki. Arakian nevypadá zrovna šťastně.

"Mám menší problém. Potřebuji, abyste mi pomohly." Svoji prosbu směřuje na sestry a ne na mě.

"Co někdo tak chytrý jako ty potřebuje od nás?"podiví se Mizu.

"To vám vysvětlím až na místě vzniku problému."odpoví. Zní dost naléhavě.

"Tak fajn. Proč bychom ti nepomohli že?"odkývnou to. Arakian se otočí na mě.

"Elis prosím tě řekni rodičům, že si holky na neurčitou dobu půjčím. A uklidni je, že do školy chodit budou."poprosí mě. Zmateně kývnu.

Elis kývne, že to jejich rodičům vyřídí a tak se rozejdu k mému domu.

"Ahoj Ame. Uvidíme se zítra!"zavolají na ni holky svorně. Takhle bezstarostné dlouho nebudou.

"Co se děje Ari? Vypadáš hodně zaskočeně."zeptá se mě Mizu a chytne mě za ruku. Aki přijde z druhé strany. Mají to ve zvyku už od malička. Mlčím. Nevím, jestli kdybych jim to teďka řekl tak by se mnou nejspíš nešli. Dojdeme k domu a já je pustím dovnitř.

"Jde o vaše pravé rodiče."řeknu ve chvíli, kdy otevřu portál do Ethianu. Na nic nečekám a i s nimi vstoupím dovnitř.