Ty mě nikdy nenecháš samotnou
Sedím v obývacím pokoji a cítím se tak sama. Moje rodina je hned ve vedlejší místnosti, ale i přesto mi připadá, že v okruhu sta kilometrů nikdo není. Přemýšlím jaké by to bylo, být doopravdy sama a při tom mi po tváři steče slza. Došlo mi, že já jsem sama. Má rodina, ani mí přátelé už tu pěkných pár set let nejsou. Ty vedle jsou jen výtvory mé fantazie. Nechtěla jsem si to připustit. Nechtěla jsem příjmout skutečnost, že všichni jsou už dávno pryč. Sedím na gauči a píšu tyhle nesmysly, když dovnitř vstoupíš TY. Nechápu to. Celá ta staletí jsem byla sama a najednou se tu objevíš. Díváš se na mě a já nedokážu zabránit, aby jsi neviděla mou slabost. Slzy mi po tvářích stékají v malých potůčcích a kanou na hruď. Mlčky se posadíš vedle mě, podíváš se mi do očí a usměješ se. V té chvíli mi došlo, že už nikdy nebudu sama. A to jen díky tobě.