Povídky od Mizu

Kaze byla jiná než ostatní z vesnice. Všichni ji za to odsuzovali, ale ona i přes to byla šťastná. Protože neměla nikoho s kým by se bavila, povídala si s větrem. Milovala, když jí vítr šeptaval do ucha nebo jí rozhazoval vlasy do všech stran. Milovala zvuk větví a listí, když jimi vítr prolítl. Milovala vše co bylo spjaté s tímto neviditelným a nezkrotným živlem, ale nejvíc na něm milovala jeho volnost a svobodu. Tenkrát, když se to stalo, stála na vysoké skále a užívala si pocit svobody, kterou cítila pouze na tomhle místě. Nevšimla si vesničanů, kteří se k ní ze zadu přiblížili. Bohužel poté bylo již pozdě. Zatlačili ji na samotný okraj. Kaze s odhodlaným výrazem, se otočila k vesničanům čelem a se slovy "Konečně budu volná!" skočila dolů. Ovšem nedopadla a nezlámala si všechny kosti. Vzlétla k nebesům a zmizela v nich. Rozptýlila se do okolního vzduchu a stala je jeho součástí jako on součástí jí.