Povídky od Mizu

 Sleduji tě celé hodiny, dny, týdny, měsíce, roky. Za celou tu dobu, o mě ani pohledem nezavadíš. Nevím, co mám dělat, aby sis mě všinul, jediné co vím je to, že bez tebe nedokážu žít. Už máme po maturitě a naposledy odcházíme z té školy, kde jsme se poprvé setkali, když se po mě ohlédneš. Zůstaneš na mě zírat, jako bys nevěděl, že jsem s tebou celé čtyři roky chodila do třídy. Tvoje modré oči jsou plné smutku, a jako by žádaly o odpuštění. Otočím se a rychle zamířím pryč smířená s tím, že tě uvidím maximálně v televizi, jak slavíš nový úspěch. Pět let poté co jsme se neviděli, mi poštou přijde oznámení na třídní sraz. Když tam týden na to dorazím, nikde nejsi. Zklamaně si sednu a slyším, jak tvůj nejlepší kamarád hlásí, že nedojdeš, protože máš důležité natáčení v Londýně. Spojíš se s námi aspoň přes skype. Díky web kameře tě můžu vidět jinak, než když hraješ podle scénáře. Opět se na mě zahledíš, jako tenkrát kdy sis mě poprvé za čtyři roky všimnul. Ukápnou mi dvě slzy, které tě vyděsí. Vypneš skype a jsi zase pryč. Po čtyřech hodinách, kdy se rozhodnu odejít, vtrhneš do sálu a ráznou chůzí se rozejdeš přímo ke mně. Nejsem schopna pohybu. Dojdeš až ke mně, ukradneš mi můj první polibek a láskyplně přitiskneš k sobě. Začneš se omlouvat, že sis myslel, že tě chci jenom kvůli slávě. Že sis mě nevšímal, protože jsi pokaždé při pohledu na mě ztratil hlavu. Že když ses na mě podíval před pěti lety, utekl ti rozum a všemu tomu nasadíš korunku, když mi oznámíš, že jakmile jsi mě teďka viděl, přivlastnila jsem si tvoje srdce. Ani se mi tomu nechce věřit. Po devíti letech se dočkám těch dvou nejkrásnějších slov, která jsi mohl vypustit z úst "Miluji tě!".