Povídky od Mizu

Doufám, že víš...

Jsem exorcistka. Mým úkolem je zabíjet démony a chránit před nimi obyčejné lidi. Máchnu rukou a větrná čepel rozpůlí jednoho z démonů třetí třídy. Nechápu, co tu dělají i ti nejslabší. Většinou třetí třída nikoho neohrožuje.

„Pomozte mi někdo!“zaslechnu zoufalý výkřik. S představou, že nějaký vyšší démon ohrožuje život člověku, vtrhnu do hořícího a rozpadajícího se domu. V jedné místnosti najdu démona, který v rukou drží tělo nějaké ženy, která mi připadá povědomá stejně jako démon. Má krátké bílé vlasy špinavé od krve a sytě světle zelené oči plné slz a vzteku.

„Pomoz jí!“natáhne ke mně ruce s ženiným tělem. I jemu musí být jasné, že je dávno mrtvá. Přesně v místě, kde má mít srdce je pouze otvor jak jí ho někdo vyrval. Zůstanu na něj bezmocně zírat. Nemohu nic udělat. Sklopí zrak a v bezvědomí se zhroutí na zem.

„Proč?“ptám se sama sebe, když sedím ve svém pokoji na židli a dívám se na spícího démona v mé posteli. Nesnáším démony. To je důvod proč jsem se stala exorcistou, když jsem objevila svoji moc nad vzduchem. Jeden démon mi vyvraždil celou rodinu, a taky za to už zaplatil. Chvíli jsem si s ním hrála a nechtějte vědět, jak dopadl. Stačí říct, hodně špatně a teď se smaží v tom nejhorším očistci, kam jsem ho mohla dokopat. Zadívám se na něj z větší blízkosti. Otevře oči, ale to ignoruji. Zapřísáhla jsem se, že v té posteli bude spát maximálně kluk, lidský kluk s bělostnými vlasy a zelenýma očima, tak proč tam mám sakra démona? A ještě k tomu splňující dvě ze tří kritérií?

„Je ti něco?“zeptá se mě. Až teď mi docvakne, že je vzhůru. Vymrštím se do vzduchu a už jsem v nejvzdálenějším rohu místnosti od postele.

„Proč jsi po mě chtěl, abych zachránila tu ženu?“zeptám se ho a posadím se tak že mám bradu na kolenou, které si rukama tisknu k tělu.

„Zachránila mi život. Byla pro mě velice důležitá. Znal jsem ji dlouho a oni ji zabili.“vysvětlil polohlasně s hlasem plným emocí. Počkat, démon a emoce? Kde to jako jsme?

„Kdo jsi?“vypálím na něj. Usměje se.

„Ashiro.“ Z toho jména mi zamrazí. Pokud je to doopravdy TEN Ashiro tak je to jeden z nejsilnějších démonů první třídy.

„Proč by někdo jako ty, chtěl zachránit život člověka?“nechápu.

„Už jsem ti to vysvětloval.“

„No ano, ale jakožto jeden z nejsilnějších… Proč tě musela zachraňovat lidská žena? To nechápu.“

„Měl jsem s ní opravdu zvláštní vztah, který jiní démoni nikdy nepochopí.“usměje se. Zatrne ve mně. Už se v tom raději přestanu hrabat.

„Kde máš koupelnu?“podívám se před sebe a leknu se, když je hned přede mnou.

„Co tě to zajímá? Už ti nic není tak vypadni.“obořím se na něj a vstanu. Odstrčím ho stranou a jdu do sprchy. Ještě jsem to nestihla. Zapnu studenou vodu, abych z hlavy vyhnala nezbedné myšlenky na jeho oči.

„Hooo, to je pěkné. Velké zrcadlo, vana, sprchový kout…“vejde dovnitř.

„Vypadni!“zařvu na něj. Podívá se na mě a zrudne stejně jako já. Pozpátku vycouvá a já se pro jistotu rychle opláchnu.

„Bože dej mi trpělivost, protože kdybys mi dal sílu tak přísahám, že ho zabiju a to je škoda.“splácnu ruce. Poté si dám jednu facku. ‚Je to démon. Nezáleží na tom, jak je pěkný. Je to démon. Nezapomínej, co jsi slíbila otcovi, že démona nikdy.‘

„Hodláš odtud odejít?“zeptám se ho, když ho najdu, jak se mi rozvaluje na gauči. Zavrtí hlavou.

„Jdu do sprchy.“oznámí mi jako by tu bydlel už několik let a my byly staří manželé. Povzdechnu si. Tohle nemá cenu. Asi o hodinu později dojde, ještě stále suchý.

„Já nevím, jak to funguje.“oznámí mi. Zůstanu na něj zírat a nasupeně vstanu. Vtáhnu ho do koupelny a všechno mu vysvětlím. Podívá se na mě s pohledem ‚Vůbec tomu nerozumím.‘

„Vysvlékni se!“poručím mu. Učiní tak a vůbec se nestará, abych neviděla jeho… Shodím ho do vany a pustím horkou vodu. Nechám ho, aby se namydlil, a poté ho spláchnu. Na ruce si dám něco málo šamponu a začnu mu drbat vlasy. Blaženě u toho zavře oči. Proč se mi tenhle démon sakra tak moc vrývá do srdce? Já nechci. Spláchnu mu i hlavu a odejdu do svého pokoje. Lehnu si do postele a během chvilky spím blaženým spánkem.

Ráno se chci protáhnout, ovšem zavazí mi v tom něco velkého a svalnatého… Vyskočím, když mi dojde kdo to je.

„Ashiroooo! Co mi lezeš do postele?“zavrčím. Zamžourá na mě jako malé rozespalé dítě.

„Když já jsem vždycky spával s ní.“řekne. Pochopím, že myslí tu ženu. Proč ho sakra začínám mít tak ráda, když on miloval ji? Nezapomene na ni tak snadno.

„Ale já nejsem ona.“odseknu. Ashiro nešťastně skloní hlavu.

„Promiň.“omluví se. Třísknu dveřmi od pokoje a jdu do kuchyně. Proč mě to sakra tak štve? Přistihnu se, že mám slzy na krajíčku. Co je to sakra za démona?

„Můžu ti nějak pomoc?“vejde za mnou a opět dělá jako by nic. Nakoukne mi přes rameno, a když si všimne slz položí si bradu na moje rameno.

„Co se děje?“zeptá se mě něžně. Moje pocity už jsou na dranc a to ho znám teprve druhý den. Vysmeknu se a vyběhnu z baráku. Doběhnu až doprostřed louky co mám za domem, když mě chytí, otočí k sobě a obejme.

„Nech mě. Máš rád ji.“snažím se vysmeknout. Cítím, jak ztuhnul.

„Tak to není. Ona mě vychovávala.“vysvětlí mi potichu. Přestanu sebou cukat.

„Já měl vždycky rád tebe. Už od chvíle co jsi k nám na dvorek zabloudila jako malá Aokaze.“řekne a v tu chvíli si vzpomenu na důvody, proč jsem ho nezabila a proč na mě působí tak jak působí. Když jsem byla malá ztratila jsem se a zatoulala na cizí dvorek. Hrál si tam on. Byla jsem u nich asi týden, než mě našel táta.

„Jak jsem na tohle mohla zapomenout? Promiň Ashiro.“