Povídky od Mizu

 "Hope pozor! Letí k městu!"zavolá na mě Fuki. Prudce se otočím a doopravdy vidím, jak černý drak míří k hlavnímu městu. Nijak dlouho nepřemýšlím a vyšlu na něj poutací kouzlo. Jsem asi jediná, kdo dokáže draka a vůbec všechny potvůrky spoutat. Správně bych neměla pomáhat k jejich vyhubení. Můj rod odjakživa bestie chytal a krotil. Jenomže tohle není moje doba. Byla jsem sem poslána z minulosti. Nikdo jiný z mého rodu tu není. Nevím, proč nevím, co se přesně stalo, ale prostě jsem tady už třináct let. Ještě aby bylo jasno drak, kterého jsme právě chytili, není tak úplně drak. Jsou to odporní přerostlí ještěři, kterým po těle vyrašilo drobné peří, a narostla dvě opeřená křídla. Opravdoví draci, kterým toto jméno opravdu náleží, jsou už málem vymřelí. Schovávají se všude možně a jen já vím kde. Chodím za nimi.

"Hope co stojíš. Jdeme."popožene mě Fukiko. Fuki a Fukiko jsou dvojčata. Od té doby co jsem tady, se o mě staraly. Tenkrát jim bylo pouze devatenáct jako teď mě.

"Vždyť už jdu."ujistím ji. Nechce se mi zpátky. Zase do těch velkých baráků plných technologií na zabíjení a výzkumy. Je mi z toho zle. Chtěla bych domů. Z toho co si pamatuji, to byla doba zeleně. Žádná auta, panelové domy, technologie, elektřina, velkoměsta. Jezdilo se na zvířatech, bydlelo v jednoduchých, ale přesto nádherných a útulných domečcích po menších vesničkách, topilo se dřevem, oheň tam byl úplně na všechno na vaření i na zahřátí, na sledování plápolajících plamínků i na zahnání nepřítele. Nepamatuji si tváře mích rodičů. Pokud jde o mého otce, jediné co si vybavuji, jsou jeho dlouhé bílé vlasy, se kterými jsem si hrávala, když se nade mnou skláněl a které jsem zřejmě zdědila po něm. Ovšem říká se, že bílé vlasy mají výhradně démoni stejně jako černé nehty, které mám také. Co já vím. Třeba můj otec byl démon. A na mámu? Na ni si jasně pamatuji tři věci. Její nádherný úsměv, když mi v noci zpívala ukolébavku, potom houpající se modrý amulet na jejím krku a nakonec její pláč když se mě musela vzdát a poslat mě do budoucnosti. Z pod trička vytáhnu onen amulet, který mi matka dala, než jsem zmizela sem do téhle doby. Je ve tvaru draka. Vlastně tady tomu říkají Uroboros. Drak zakousnutý do svého vlastního ocasu. Nikdo mi nechce říct, co to znamená v mé době. Dokonce ani Fuki nebo Fukiko. Jsou na mě zlí.

"Hope neříkala jsi, že už jdeš?"dojde ke mě Fukiko a chňapne moji ruku.

"Fukiko netáhni mě jako slepého koně chcát."zavrčím, vytrhnu jí ruku a schovám mého dráčka zpět pod triko. Fukiko se rozesměje.

"Ty ze sebe vždycky dostaneš takovou blbost."

"No tak co."zamumlám a společně dojdeme zbytek skupiny, což je Fuki, Zui a Geera.

"Hope si v pohodě?"strachuje se Geera. Vždycky se o všechny bojí a riskuje svůj život. Nejspíš proto když bojujeme tak nám kryje záda. Zui chodí do útoku z blízka, já útočím z dálky, kouzli a Fuki s Fukiko se specializují na střelbu z jakékoli zbraně.

"Jo. Jen jsem přemýšlela o..."zarazím se.

"Chápu."kývne hlavou. Zui s Fukim mě chytnou za ruce a rozběhnou se s kopce dolů k městu. Dojdeme do hlavní laboratoře, kde nás hned odchytne vedoucí.

"Je to hotové."rozzáří se. Tenhle jeho výraz se mi ani trošku nelíbí, nebo při nejmenším se mi nebude líbit to, co dokončil.

"Co?"odváží se zeptat Sein.

"Přístroj na polapení draků. Stačí jen zapnou návnadu, která je jako zvuk dráčete a potom, potom už stačí stisknout jedno tlačítko a drak je polapen."vysvětluje se zápalem.

"Myslíš skutečný takový ty pravý draky? Nebo tu opeřenou bestii?"zeptám se.

"Jo. Ty nejopravdovější draky."kývne. Zatrne ve mně. Pokud mluví pravdu… Musím tomu zabránit.

"Ale to…“chci něco namítnout.

"Už jsou tady."vykřikne, když jedna kontrolka začne blikat.

"Vy už jste tu lákačku spustily?"zděsím se.

"Jsou tři."naprosto mě ignoruje. Co mám dělat? Nemůžu jim to dovolit.

"Vedoucí nedělejte to."chytnu ho za ramena a otočím k sobě.

"Hope nezdržuj. Už jsou skoro tady."vytrhne se mi. Nedělejte to. Prosím vás nechte toho.

"Tohle nemůžete!"vykřiknu ve chvíli, kdy zmáčkne ten prokletý knoflík na jejich polapení. Vrhnu se k ovládacímu panelu a začnu bouchat, mačkat a točit se vším na co dosáhnu. V laboratoři nastane zmatek.

"Hope co blbneš sakra?"zavrčí vedoucí a odtrhne mě od toho. S hrůzou sleduji, jak ten pošahaný přístroj nasává tři draky. Jeden z nich je ještě malý.

"Tak dělej."šeptám s pohledem přilepeným na teploměr přístroje. Za chvíli se to přehřeje. Je v jiné místnosti, která je oddělá zvláštním bytelným sklem. Drakům výbuch neuškodí, jsou dost odolní.

"No tak vydrž. Až budou uvnitř, už se ven nedostanou."dívá se vedoucí na stejné místo jako já. V poslední chvíli si to stroj rozmyslí a vybuchne. I přes sklo se k nám dostane tlaková vlna, která nás odhodí dozadu. O něco se praštím do hlavy a ztratím vědomí. Připadá mi to, že se probudím v další vteřině, ale úplně někde jinde. Kousek opodál ležel Fuki, Fukiko, Zui i Geera.

"Nejez je!"křiknu na velkého černého vlka, který se nad nimi tyčí. Ten se na mě podívá.

"Proč ne? Kvůli nim jsi musela odejít, abys je zachránila. Jsou to ti, kvůli kterým jsi nás musela opustit."zavrčí vlk. Po chvíli mi dojde kdo to je.

"Ne Seine. Oni se o mě starali. Jsou něco jako moje rodina."přesvědčuji ho. Když jsem byla v tomhle světě naposled, museli Seina držet, aby nešel se mnou. Jestli si to dobře pamatuji, Sein je vlčí démon. Do naší rodiny přibyl asi dva roky před mým narozením. Máma mi vykládala, že jeho rodiče zabili lovci démonů a můj otec… Můj otec co? Nevím. Prý ho našli a nechali si ho.

"Hope tvoje rodina je tady."vytrhne mě z myšlenek. Chci mu odporovat, ale nejde to. Má pravdu.

"Seine prosím."zadívám se na něj prosebně. Měl by vědět jaké to je. Copak on moje rodiče nepovažuje za svou rodinu.

"Hope co se to…“začnou se probouzet, ale při pohledu na hlavu černého vlka zmlknou.

"Seine."řeknu jeho jméno s takovou jemností, že se sama divím, jak jsem něčeho takového schopná. Beze slova na sebe vezme svou lidskou podobu a jde ke mně. Chytne mě do náruče a pevně k sobě přitiskne.

"Seine co?"podivím se.

"Stýskalo se mi, víš? Už tě nenechám odejít." Šťastně mu zabořím hlavu do ramene a nasaji jeho vůni. Voní lesem. Po chvíli chytne moji ruku do těch svých.

"Hmmm takže přece jenom jsi po svém otci."usměje se.

"Po otci?"

"Ty si to nepamatuješ?"podiví se. Zavrtím hlavou.

"Ne. Z neznámého důvodu si věci okolo táty pamatuji rozmazaně."

"Aha. No tvůj otec je ze stejného druhu jako já. Což znamená, že i ty bys měla být schopná proměny ve vlka."

"Takže přece jenom je Hope démon."řekne Fuki. Sein si odfrkne.

"Je hnusné nás nazývat démony. Démoni jsou daleko odpornější stvoření, se kterými jste se ještě nemohly setkat. To čemu vy říkáte démoni, jsou oproti nim nádherní tvorové. Vy lidé jste se s pravým démonem nikdy nesetkaly a tak jste tak začali nazývat to co je stupeň pod nimi."

"Seine tak se nerozčiluj. Jo a neviděl si tady někde tři draky?"zeptám se naléhavě. Musím je najít, pokud jsou tady.

"Jo. Chytli je vesničané."odpoví mi a prstem ukáže směr.

"Musíme tam jít. Hned!"podívám se na něho. Jen kývne, přemění se zpět na vlka a zavyje. Okamžik na to přiběhnou čtyři vlci.

"Naskočte si."řekne. Já naskočím na něho a ostatní nejistě na okolní vlky. Sein se rozběhne k vesnici a ostatní zamíří za ním. Po chvíli dorazí k mé vesnici. Všichni seskočí a rozběhnou se k ní, jen já strnule sedím dál.

"Hope?"vrátí se.

"Já nemůžu."pronesu s pohledem přilepeným na dvojici, která mi je tak moc povědomá.

"To jsou…“začne Zui.

"Jo. Moje rodiče."nenechám ho domluvit.

"Pojď. Chceš zachránit ty draky ne? Nebo jsi snad vedoucímu zničila ten stroj jen proto, aby si je teď nechala zemřít?"zeptá se mě klidně Geera.

"Samozřejmě, že ne!"vyštěknu.

"Tak pojď."vyzve mě. Na prázdno polknu a slezu.

"Bude to dobrý. Jdu s tebou."ozve se za mnou Sein. Odhodlaně vykročím.

"Nechte ty draky!"křiknu ještě za chůze. Pak bych se k tomu asi neodvážila. Všichni stočí pohled na mě a vyvalí oči.

"Ty draci nejsou z téhle doby a proto ani nemáte právo je zabít."dojdu až k nim a jednomu z vesničanů vezmu provaz, na kterém mají přivázaného malého dráčka. Všichni tři jsou dost pošramocení.

"To by vysvětlovalo, proč je chytli tak snadno. Netušila jsem, že ten výbuch byl tak silný."zamumlám.

"Seine to je…“ozve se hlas nějaké ženy. Ani trošku se nezměnil.

"Ano. Je to ona."přitaká. Než se nadám, mám kolem krku zavěšenou vzlykající mámu.

"Vyrostla jsi."pronese táta. No jo no chlap. Ten tak snadno nedá najevo svoje emoce.

"Mohly byste pustit ty draky?"dožaduji se. Přece jenom rodiče moc neznám. Táta mávne rukou a draky pustí. Potom konečně i já obejmu mámu. Poté nás zavedou dovnitř, kde si hodně dlouho povídáme.

"Já omlouvám se vám, ale musíme se vrátit."přeruším je asi o půlnoci. Nechci, opravdu nechci, aby mi přirostli k srdci a já pak nebyla schopná odejít. Ano chtěla jsem se vrátit, jenomže v budoucnosti mě potřebují.

"Tušil jsem to. Aspoň zůstaňte do rána. Pak vás vrátíme do budoucnosti."povzdechne si otec, zatímco matka zadržuje slzy.

"Dobrá."kývnu.

"Je to tak správné? Opravdu chceš jít zpět s námi?"ptá se mě Fukiko.

"Bude to tak nejlepší."ujistím ji.

"Jak myslíš. Měla bys tu zůstat. I kvůli Seinovi. Má tě rád."řekne Fuki.

"Vy snad nechcete, abych se s vámi vrátila?"podívám se na ně. Oni mě samozřejmě nevidí, je tma. Jen já tady z nich mám oči démona. A ještě k tomu bychom už dávno měli spát.

"Chceme, ale…“

"Ale? Uvidíme ráno."ukončím konverzaci. Ráno mě probudí Sein.

"Za chvíli budete odcházet."zavrčí. Je naštvaný. Vylezu ven a vidím, jak všichni stojí u portálu.

"Tak jak Hope?"podívají se na mě.

"Já nevím."opravdu přes nic jsem o svém rozhodnutí vrátit se začala dost pochybovat. Podívám se na rodiče a Seina a potom na Fukiho a spol. Následně sklopím hlavu.

"Chápu."usměje se Geera. Všichni se k jejímu úsměvu přidají.

"Měj se pěkně Hope."popřejí mi svorně a projdou portálem. S očí se mi začnou kutálet slzy.

"Jdi, jestli chceš. My to pochopíme."dá mi máma ruku na rameno. Otočím se k ní a obejmu ji.

"Děkuji a omlouvám se." následně obejmu i otce.

"Seine…“podívám se na něj.

"Nekoukej na mě takhle. Nehodlám tě podruhé ztratit. Jdu s tebou."řekne odhodlaně. Usměji se na něj a chytnu ho za ruku.

"Mějte se tu dobře. Třeba se ještě někdy uvidíme."zamávám všem a se Seinem i draky projdeme portálem.