Mrtvá sestra
Natsu stál na bojišti a čekal na svého protivníka. Dlouho se nic nedělo. Dokonce i diváci si už začínali nervózně šeptat. Ale dočkali se. Naproti růžovo vlasému chlapci se objevila asi tak stejně stará dívka. Hnědé vlasy měla střižené na krátko a v jejích zelených očích se po pohledu na svého protivníka zračil smutek. Natsu nečekal a zaútočil, ovšem dívka zareagovala rychle a zaútočila také. Jejich ohnivé útoky se střetly a přetahovali se, kdo je silnější. Nakonec jako by se spojili do jednoho a zezlátly. Všude se roznesla zář onoho plamene a všichni se ocitli kdesi v rozsáhlém lese. Viděli malou dívenku, která si právě splétala mokré modré vlasy do copu a na někoho volala.
"Natsu!" Nikdo jí neodpovídal. Vyběhla kopec nahoru a ocitla se na vrcholku hory. Na okraji seděl chlapec s růžovými vlasy a brečel.
"Natsu?" Dívka se posadila vedle něj.
"Zase jste se hádaly." Fňukl ale nepodíval se na ni.
"Nechci, abyste se s Igneelem hádaly." Znovu vzlykl.
"Promiň Natsu." Sklopila dívka své modré oči.
"Vrátíme se ano?" Usmála se potom. Chlapec přikývl a zvedl se. Než ovšem stihly udělat, krok objevil se před nimi podivný obrys z větru. Pomalu se blížil k nim a postupně zrychloval, dokud nebyl až u nich a neshodil dívenku dolů ze skály. Chlapec se vylekal.
"Natsumi!" Vykřikl a hnal se z kopce dolů. Doběhl k bezvládnému tělu dívky a klekl si k ní
"Natsumi!" Opakoval její jméno pořád dokola jako by to mohlo odvrátit stín smrti.
"Natsumi." Vzlykl naposledy, než se zvedl a někam běžel.
"Igneele!" Volal. Nic. Nikdo mu neodpověděl. Doběhl, až do jeskyně kde žili ale ani tam nebyl. Běhal po lese, volal jeho jméno ale nic. Chtěl se vrátit k tělu dívky, ale to tam už nebylo. Jen stopy dvou lidí. Ani jedny však dívce nepatřili. Jak by také mohly, když byla mrtvá. Chlapec zůstal sám omílaje stále dokola jméno svého otce a své sestry. Záře ustala a všichni byly zpět. Natsu nevěřícně koukal na dívku, jenž začala právě brečet.
"Na-tsu-mi." Vydoloval ze sebe. Dívka se pousmála.
"Natsu." Řekla potichu. Ten ji objal jako by si potřeboval ověřit, že tu doopravdy je. Dívka v jeho náruči se začala měnit. Vlasy se jí prodloužily do půli zad, zmodraly jako nebe a házely odlesky od slunce, oči nabyli stejné barvy jako tenkrát, když byla malá. Opět byly spolu.
"Natsumi."Vyslovil Natsu jméno své sestry jako by to říkalo úplně všechno.
"Promiň Natsu." Zavřela dívka tyrkysové oči a nechala slzy kanout na bratrova záda. Natsu chápal za, co se omlouvá, ale on se na ni za to nikdy nezlobil.